Mají ještě dnes smysl značkové radiostanice?

Kdysi člověk značkám v elektronice věřil. Bylo tu pár velkých hráčů, kteří si za kvalitu svých výrobků ručili, ačkoli je ne vždy sami vyráběli. Nápis „Made in China“ se vyskytoval maximálně na plastových hračkách pro batolata.

V dobách před rokem 1989 jsme měli pojem leda o značkách aut. Na vše kolem elektrotechniky tu měla monopol TESLA, firma sebevědomě pojmenovaná po chorvatském vynálezci. TESLA měla v Československu nepočítaně podniků, které se snažily pokrýt veškerou poptávku po elektronických zařízeních, ať už vzešla od státních institucí nebo od občanů. Tu a tam si národní aparát pomohl dovozem z některé spřátelené země. Věci odjinud byly leda z Tuzexu, případně z individuálních dovozů těch, kterým bylo povoleno vycestovat za hranice všedních dnů.

Kvalita elektroniky pro občany, bývala různá, a s úsvitem demokracie měla spíše klesající tendenci. Přesto se dá říct, že TESLA byla značka. Výroba pro armádu a podobné instituce byla jiná liga. Pokud by ty nejrůznější RFky a RMky morálně nezastaraly, dají se používat i dnes, a mnohé díky absenci polovodičů i v postatomové apokalypse. Určitě mi dáte za pravdu, že pohled pod kryty těchto skvostů je radost, skoro by se dalo říct umění. Svazky drátů stažené šňůrkou s naprosto pravidelnými oky, každý cínový spoj zakápnutý rubínově červeným lakem, každičký šroubek jakbysmet…

Dnes, kdy z TESLY zbyl jen stín, a světu vládne čínská pseudokvalita, jsme byli nuceni si zvyknout na zcela jiná měřítka. Ne snad, že by všechna zařízení byla špatná, ale už na první pohled je většinou zřejmé, že do hrobu to s námi čínská elektronika nejspíš nedoklepe. Svět nejrůznějších „značek,“ nabyl po roce 89 nebývalého rozkvětu. Jsme  radioamatéři, proto nechme adidas adidasem, a pojďme se věnovat těm našim.

Náš vysílací novověk provázejí zavedení dinosauři, jmenujme třeba Alinco, Kenwood, Icom, Yaesu. Zařízení těchto výrobců jsou stále pojmem, i když třeba Alinco svou aktivitu v posledních letech zúžilo na přelepování etiket jiných výrobců. Ostatní to nedělají tak okatě, viz YAESU a jejich levná ruční radiostanice FT-65, která nezastírá inspiraci (i část konstrukčního řešení) fenomenálním Baofengem.

Máme za sebou pětinu nového století. Věhlas zavedených značek jako by ustupoval do pozadí v záplavě nejrůznějších Anytonů, Baofengů, Hyter, Tyter, Wouxunů. Asi se právě snažíte namítnout, že Kenwood, Icom, Yaesu i Alinco tu přece pořád jsou. Ano, ale jejich prodeje znatelně klesají. Je to znát zejména v nejprodávanějsí kategorii do 15000 korun. Nezanedbatelná část radioamatérů dá přednost nějakému “baofengu” za pár stovek před značkovou ručkou za 12000 Kč.

Řekněme si to otevřeně, ani se jim nedivíme. Když třeba Yaesu dokáže vypustit poněkud nedodělanou vlajkovou loď FT-3D, vedle které v jistých ohledech i Baofeng UV-5R působil funkčněji a dotaženěji, je něco špatně. Icom zase zamrzl s cenami v době, kdy tu nebyla žádná konkurence čínských levných stanic. Astronomické ceny sebepitomějšího příslušenství jsou u něho doslova legendární. A tak bychom mohli pokračovat…

Dnes nás spíše překvapí, když nějaké zařízení funguje řadu let, zatímco dříve jsme to brali jako samozřejmost. Možná máte někde v tmavém koutě garáže poválečné lampové rádio, které se po zapnutí poslušně rozzáří uvnitř i navenek, a začne hrát. Dokážete si představit, že najdete po sto letech na půdě něco Made in China, a odvážíte se to strčit do zásuvky?!

Není se co divit, když stále více radioamatérů zajímá více než značka to, jaká je užitná hodnota. Značka dnes už není o prestiži, a někdy ani o kvalitě. Jen cena zůstává vysoká. Jediní, kdo to pochopili, jsou Alinco a Yaesu, kteří se alespoň snaží nabídnout alternativy k záplavě čínských radiostanic, ale i tak jsou pořád výrazně dražší.

Navzdory tomu, co jsme právě napsali, bychom byli rádi, kdyby tu zavedené značky zůstaly co nejdéle. Číňan totiž není žádný hodný stařeček, ale dravý obchodník. Jakmile by se mu povedlo zahubit tradiční výrobce, zaplavil by trh tou nejkvalitnější nekvalitou, jaké je schopen. My bychom se vrátili k našemu slavnému DODO, totiž „Dodělej doma,“ a spolu se zlikvidovanými československými textilkami a čokoládovnami bychom mohli naříkat, že dobře už bylo, ale nikdo by nás neslyšel.