RM-31 byla dlouhou řadu let dominantou taťkova hamshacku. Ve stísněnému prostoru, který paneláková komora na chodbě dovolovala, se tahle vojenská krátkovlnná stanice tvářila, že je nejmenší na celém světě, ale příliš se jí to nedařilo. Zabírala třetinu pracovního stolu. Možná jste to měli podobně. Pokud bychom shromáždili veškeré dostupné příslušenství, bylo by toho na menší náklaďák.
RM-31 je krásné rádio, vyrobené z lehké slitiny, a poctivě odolné povětrnostním vlivům. Komunikuje buď prostřednictvím uhlíkového mikrofonu, anebo telegrafním klíčem, který má důmyslně vyřešené přepínání vysílání/příjem tím, že se tlačítko jednoduše nadzvedne.

Maximální vysílací výkon tohoto ne právě lehkého zařízení je 6 wattů, což se třeba oproti současné desetiwattové ručce Wouxun KG-UVH8, kterou na přání Elixu testujeme, může jevit jako úsměvné, avšak kdo někdy viděl, jaký krásný oblouk se dá z RM-31 vytáhnout pomocí anténního ladění, musí obdivně smeknout.

Kmitočtový rozsah RM-31 je 2 – 6 MHz. Volba frekvence se provádí pomocí čtyř přepínačů, s kanálovým krokem 5 kHz. K dispozici máme 800 kanálů, na které díky důmyslné konstrukci stačí pouhých 30 krystalů. Pracuje s modulací A1 ( nemodulovaná telegrafie,) A2 (modulovaná telegrafie,) a A3 ( AM fonie.) Citlivost přijímače se uvádí lepší než 2 µV pro celý kmitočtový rozsah při A1, a lepší než 10 µV pro A2 a A3. Výkon vysílače je cca 6 wattů při A1, 3 watty1 při A2 a 1,5 wattu při A3.
Aktivními prvky jsou původně americké sedmikolíkové kovové bateriové elektronky, později vyráběné i u nás. Tyto kopie však nebyly často příliš kvalitní, trpěly například protivnou mikrofoničností, neboli citlivostí na poklep a otřesy, které se pak projevovaly v příjmu. Koncová vysílací přímožhavená elektronka RL15 však byla čistě československou záležitostí, a fungovala vždy bez problémů. Dodnes vzpomínáme na její modravý svit při vysílání, který nás jako děti doslova fascinoval.
“Eremka” se vyráběla a využívala v armádě v padesátých a šedesátých letech. Poté se postupně prostřednictvím Svazarmu začala dostávat mezi radioamatéry. Po roce 1989 se toto zařízení začalo pro řadu radioamatérů stávat stále bezcennějším, nejen pro jistou zastaralost, ale na trh přicházela mnohem modernější rádia. Se stanicemi RM-31 se stále více zacházelo jako se šrotem, a za cenu takového se i prodávaly. Nikoho by tenkrát nenapadlo, že dnes budou prožívat svou renesanci, a budou prodávány téměř za cenu moderních transceiverů.
RM-31 coby stálice taťkova hamshacku s nadhledem přihlížela tomu, jak na koleně vyráběl velmi pěkné transceivery pro pásmo 2 metrů, a měl při tom k dispozici jen GDO, obří elektronkový osciloskop, a ručkový měřák sovětské výroby, ekvivalent našeho Avometu.
S taťkou jsme vyzkoušeli také mnohé příslušenství k RM-31. Za zmínku stojí určitě ruční dynamo, které nosil voják složené na zádech. Po rozložení vzniklo malé sedátko, dvě kliky se otočily do správné polohy, a při pravidelném otáčení bylo možno komunikovat. Kdo si to někdy zkusil, dá nám za pravdu, že kliky šly v zátěži po čertech ztuha. Rozebráním dynama jsme zjistili, že rotor má několik vinutí, nejen pro žhavení, ale třeba i pro anody elektronek, což bylo několik set voltů. Radiostanice tak byla zcela nezávislá na jakémkoli zdroji energie.

Další součástí soupravy RM-31 byl rotační měnič. Malý kovový kufřík, a v něm dva malé motorgenerátory. Napájely se 12 volty. Menší motorek pro příjem dával na výstupu něco přes sto voltů, větší, pro vysílání, pak navíc i 400V. Tímto ne zrovna nízkým napětím měniče jsme byli jednoho rána pokřtěni při experimentech před odchodem do školy. Od té doby víme, co to znamená, když si někdo od elektriky sedne na zadek.

RM-31 potřebovala ke svému provozu několik napětí, a tak pokud jste nehodlali strávit život točením dynamem, nebo nechtěli poslouchat pištění rotačních měničů, bylo třeba vyrobit dostatečně dimenzovaný síťový zdroj. Dodnes máme v paměti svit velké doutnavky, kterým tato kovová krabice dávala najevo, že je RM-31 připravena pro lov DXů.
Samozřejmou součástí “eremky” byl modul na kontrolu elektronek, ale také anténní ladění, o kterém jsme se již zmínili, a které dokázalo vyladit prakticky jakýkoli kus drátu na maximální výkon. Uvnitř byl nejen kvalitní vzduchový kondenzátor, ale i velká cívka z postříbřeného drátu. Na kvalitě se tenkrát rozhodně nešetřilo. Nikdo se nezabýval myšlenkou, jak konstrukci očůrat, aby vyšla co nejlevněji. Vyrábělo se pro maximální kvalitu a spolehlivost, cenu nikdo neřešil. Jaký to rozdíl oproti dnešnímu kapitalismu.
RM-31 byla konstruována tak, aby její obsluhu zvládl s trochou nadsázky i pasáček vepřů. Musela být tedy i dostatečně jednoduchá a blbovzdorná. A samozřejmě i odolná. Je škoda, že tato rádia postupně upadají v zapomění, a stávají se doménou několika málo sběratelů. Tyto pohledné kusy nábytku umí být funkční i v dnešní době. Je na nich krásně vidět, že ani po sedmdesáti letech se toho v radiotechnice příliš nezměnilo. Používají se stále stejné principy, stále stejné antény. Tu a tam přibudou nové technologie, ale ty jsou pořád jen pouhým vylepšením těch, které už kdysi využívala RM-31.

V textu jsou použity printscreeny fotografií z internetu.



Co je to GDO ?
Grid dip metr, krátce dipmetr, je u nás používaný nepřesný název pro sací měřič rezonance s oscilátorem, anglicky grid dip oscillator (GDO), což je elektronický měřicí přístroj, primárně určený pro zjišťování rezonanční frekvence LC obvodův radiotechnice.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Grid_dip_metr
BM 342 z Metry Blansko
http://www.oldradio.cz/meraky/bm342.pdf
Dobrý den Neschani někdo rotační měnič? Mám jeden komplet a jeden kde jsou jen ty motorky
Sháním, ozvěte se. Děkuji.
P.N.
Jo, pěkný exemplář “hi-fi věže” do Gazu 69. Těchto sestav už moc mezi lidma nebude. Taky se mi povedlo ji dát do kupy včetně akumulátorů 5NKN45 a nabíjecího soustrojí NS 600. Jenom bych upozornil že eremka použitá ve stojanu patří do sestavy RM 31 S pro samohybné dělo SU 100. Ve stojanu má být pěchotní verze s bederní opěrou a kšandami, protože se počítalo s vynášením stanice mimo vozidlo. Je to trochu vidět i na fotce z předpisu. Proto je v příslušenství i pěchotní zdrojová skříň MB 31-2, na fotce je to položka 8. Jinak gazík s tímto vybavením je k vidění ve vojenském muzeu v Lešanech.
Však píšu, že printscreeny z internetu. Když mi napíšeš, které fotky jsou tvé, bude mi potěšením je k obrázkům doplnit, stejně jako uvítám případné doplňující informace do textu.
Pěkný stránky! Dobré věci by neměly být zapomenuty, obzvlášť když na ně můžeme být i hrdi.
Mne taky eremky před lety zaujaly svou konstrukcí a variabilitou, že jsem se rozhodl zkompletovat všechny verze s patřičným příslušenstvím. Téměř se mi to podařilo, chybí mi snad jen páteřní kabel k verzi pro samohybné dělo. Ale třeba se objeví. Dlužno ovšem podotknout že vzhledem k době vzniku stanice na konci 40. let byla zkonstruovaná i vyráběná lidmi co se vzdělávali a pracovali za 1. republiky a navíc vycházeli z válečných konstrukcí, takže se nejedná o “čistokrevný” socialistický výrobek, třeba ve srovnání s RF 10…
Ani v “kapitalismu” se vojenské výrobky neočůrávají. A naopak tehdy v socialismu se očůrávalo kdeco.
No, neřekl bych. Za socialismu jsem například nikdy nezažil, aby čtyři papundeklová bojová vozidla pěchoty vyřadila z provozu jedna bába s Fábií na dva roky za 95 milonů Kč nákladů na opravy.
Ale to nic, do minulého režimu si rád kopne každý chudák. Na druhé straně např. zde zmiňovaná, krásně klasicky konstruovaná Eremka ukazuje, co si o jeho kopání myslet.
Karle, pokud ti k posouzení režimu stačí kvalita jeho vojenské vysílačky, pak se asi nemáme o čem bavit.
Třeba z výkonových tranzistorů KF501, 2,3 byly auf i firmy Motorola a Toshiba. Ruské kond, elyty po 40ti letech mají kapacitu a ESR vynikající. Tedy s meči pro armádu.
Systémy Ramona, Tamara ukazovali, že to na východě lidi taky umějí.
Neměl jsi namysli spíš KD501,2,3 ?
Jo uklikl jsem se D/F sousední klávesy.
Brzdi, kámo, tady se nediskutuje o politice, ale o (ve své době) špičkové vysílačce. Sám jsem s ní na vojně pracoval, tak dobře vím o čem je řeč.Byla nepřekonatelná.
Potvrzuji slova od KarelOK1UHU: Ale to nic, do minulého režimu si rád kopne každý chudák, který ví prd.