Radiostanice se nemění

Radiostanice se nemění, měníme se jen my. Přesně tohle mě napadlo, když se mi nedávno dostalo do ruky nejuniverzálnější rádio, které se dalo na přelomu tisíciletí koupit: Yaesu FT-817.

Proč píšu, že se radiostanice nemění, když tu máme přece SDR, digitální módy atd.? Protože většina z nás stále jede FM, případně v menší míře SSB a telegraf. Protože tu teď mám na stole FT-817 ND a Quansheng UV-K5, které mi poskytují v podstatě tutéž službu.

Ano, jelikož víc poslouchám než aktivně vysílám, vystačím si po většinu času s Quanshengem nebo něčím podobným. Ručka za pár stovek slyší totéž co FT-817. Možná si říkáte, že tohle srovnání je trochu na hlavu, protože u Quanshengu se těžko můžeme bavit o nějaké převratné odolnosti proti zahlcení, zejména na venkovní anténě nebo na kopci, ale hlavně proto, že většina majitelů FT-817 ji má především na krátké vlny a na portable, protože má všechny módy, všechny rozsahy, výborné vlastnosti, a přitom se vejde do kapsy. Já mám v terénu radši VKV, s výjimkou období, kdy rozvinu na chatě nebo v lese dlouhý drát a užívám si nádhery a tajuplnosti krátkých vln. Jenže tohle se děje spíš několikrát do roka, zatímco po většinu času si vystačím s VKV. Proto mám na tyhle vlny mnohem víc zařízení a hlavně ruček – a teď mi tu na Vánoce přistála z Elixu další na testy.

Po FT-817 následovaly s malým odstupem FT-897 a 857, které se liší pouze vyšším výkonem 100 W, zatímco FT-817 má 5 W, a digitálním signálním procesorem (DSP,) který je však zařazen až do NF části a na výslednou čitelnost nemá výraznější vliv. Jak říká Honza OK1MNV, nejlepší DSP je lidské ucho – ačkoli teď, když má na stole FT-991A, možná občas maličko změní názor, protože DSP v téhle stanici umí někdy kouzla, kdy užitečný signál doslova vyseká z ničeho.

K tomu, že se rádia nemění, ale měníme se my, mě přivedla chvíle, kdy se mi náhodně sešly FT-817 a Quansheng vedle sebe na stole. Říkám si – vždyť na nich poslouchám stále stejné řeči, které vedou stále stejní lidé. Jediné, co se mění je to, že někteří z těch dobrých lidí, které jsem na pásmech rád slýchával, mezitím odešli, a chybí – zrovna teď mě napadá Pepíček OK1AC z Levínské Olešnice a Ruda OK1HK z Horní Sytové, ale je jich samozřejmě mnohem víc, a těch Silent Keys bude časem přibývat, protože nikdo nemládneme – a proto je taky fajn užívat si každého dne, kdy můžeme všechny „známé tváře“ zaslechnout v éteru, popřípadě uvidět na nějakém setkání – už brzy, na jaře, nás čeká Kozákov, pak Holice, což jsou místa, kam zavítám takřka pokaždé.

Na rozdíl od lidí rádia prakticky nestárnou – no dobře, od té doby, co máme bezolovnatou pájku, trochu ano – ale určitě víte, jak to myslím. FT-817 ND, kterou tu mám na stole, je sice vyrobena mnohem později, než v roce 2000, ale přesto má v sobě nostalgii, která přetrvá ještě spoustu let, po které tohle skvělé rádio bude sloužit – zatímco Quansheng v sobě žádnou nostalgii nemá a nikdy mít nebude, protože takových plastových ruček je jako pampelišek, ale má v sobě něco jiného, má v sobě vás všechny, které poslouchám, a mám vás rád, přestože mi někteří občas lezete trochu na nervy, když dokážete básnit dlouhé minuty o jídle, nebo o ničem, když posloucháte hlavně sebe, nebo když nadáváte na politiku, která plyne tak nějak vedle nás jako tlustá cizí tetička, která si z nás pranic nedělá, když jí zakážeme zákusky.

Vlastně je úplně jedno, na co se slyšíme. Hlavní je, že se slyšíme, protože se chceme slyšet.