Holice 2024 – blíží se konec tradice?

Mezinárodní radioamatérské setkání probíhalo letos ve stejném duchu jako v předchozích letech, takže opět docela fajn. Klobása i pivo byly dobré a nepršelo, dalo by se nadávat maximálně na vedro, ale i to bylo snesitelné. Samozřejmě se ihned po setkání objevily hlasy, že to „letos nestálo za nic,“ nebo že „je to rok od roku horší.“ Tohle se opakuje každý rok a nikdo už tomu nevěnuje pozornost. Je tu však něco závažnějšího, co by mohlo brzy vyústit v konec Holic.

Radioamatérská populace stárne, a stárnou i ti, kdo každý rok setkání pořádají. Ono se to nezdá, ale vše pečlivě připravit a zorganizovat dá opravdu zabrat. Na to je zapotřebí spousta energie, a ta s věkem nepřibývá. Od pořadatelů bylo možno zaslechnout zvěsti, že pokud se organizace setkání neujme v nejbližší době někdo mladší, Holice budou muset v horizontu jednoho – dvou let nadobro skončit. Doufejme, že se nakonec podaří sehnat nadšence, kteří převezmou štafetu, a my tak nepřijdeme o svůj největší svátek.

Jak to v Holicích letos vypadalo? Účast byla opět hojná, ačkoli se mi zdálo, že lidí bylo v pátek dopoledne oproti loňsku poněkud méně. Ve staré sokolovně se opět usídlili zavedení prodejci. Největší stánek měl tradičně Elix, další pak SPACE, DD Amtek atd. (kdyžtak napište, do textu doplním.) Neměl bych zapomenout ani na české zastoupení Icomu, ačkoli se čtyřmi vystavenými rádii to byla spíše miniprezentace této velké značky.

Zaujal mě KV transceiver Yaesu FT-710, který ve verzi bez externího reproduktoru vycházel s cashbackem na cca 24 tisíc Kč, což je velmi pěkná cena. Předpokládám, že holické ceny budou platit minimálně ještě týden, takže kdo chcete nakupovat, neváhejte dlouho. K mání byl také Kenwood TS-890S v akčním paketu s příslušenstvím zdarma, nebo triband ručka Wouxun Q360, která kromě pásma 2m a 70 cm nabízí také RX/TX rozsah 26-30 MHz.

V sokolovně bylo příjemně a bylo fajn se opět po roce potkat a potřást si rukou s prodejci, kteří v České republice zásobují trh radiostanicemi a příslušenstvím, zajišťují servis a poradenství. Jen díky nim nejsme odkázáni na komplikovanější nákup ze zahraničí anebo poněkud nejistý přímo z Číny. Ano, někdy máme v českém rybníčku ceny o něco málo vyšší, ale za to může převážně náš skvělý daňový systém.

Kdyby zůstalo zastoupení prodejců na setkání aspoň takové, jaké bylo, bylo by to fajn, ačkoli nemůžu nevzpomenout prodejce slovenské a rakouské z let nedávno minulých, kdy byla ke shlédnutí a zakoupení zajímavá rádia za zajímavé ceny. Proč už na setkání nejezdí, těžko říct – možná je tu na ně příliš draho, možná se jim nelíbí méně atraktivní prostředí staré sokolovny, když byli zvyklí vystavovat v nové hale, možná je to daleko, nebo menší kupní síla… zkrátka se jim sem už nechce a je to škoda.

V sokolovně bylo dobře, venku na zdravém vzduchu ještě líp. Radioamatéři posedávali ve stínu stromů, kde byl příjemný chládek.

Venkovní radioamatérská burza byla tradičně bohatá, roztroušená asi na pěti místech. Zaslechl jsem povzdechy, že „přibývá krámů nesouvisejících s radioamatéřinou“ jako jsou šperky, ponožky nebo věci ze smetiště, které by mohl někdo s velkou fantazií považovat za starožitnosti.

Jedna výjimka mezi všemi těmi krámy nevadila asi téměř nikomu – ačkoli netuším, jestli to byl dobrý nápad na setkání, kde převažují muži. Byl to stánek „Panenkárna Lidunka.“ Pokud jste se dali s milou majitelkou do řeči a zmínili, že máte doma holky, podarovala vás pěknými (novými) barbínami. Bylo mi to milejší, než takřka všudypřítomné starožitnosti, které podle mého názoru patří na úplně jinou burzu.

Ke koupi bylo mnoho lákadel za více či méně zajímavé ceny. Nejraději mám prodejce, kteří po dotazu na cenu s úsměvem pronesou: „Něco mi dej.“ A tak jsem narazil třeba na úplně nové miniaturní diktafony Panasonic, kde prodejce navrhl cenu 20 Kč za kus. Vzal jsem si rovnou dva.

Zajímavá byla i ukázka radiového vybavení naší armády, které je na hony vzdálené technice, kterou pamatujeme ze Svazarmu. Zaslechl jsem, jak si návštěvníci pochvalují přítomné zástupce armády, konkrétně použili slova „milí inteligentní kluci.“

Na závěr jsem si nechal jednu zajímavost, o kterou jste vy, kdo jste přijeli až po pátečním poledni, byli ochuzeni. Ke koupi byl funkční dvouválcový kovový model Stirlingova motoru, včetně generátoru a řetězu LED diod, to celé nové, zabalené, za roztomilou cenu 100 Kč. Prodejce jich měl celou velkou krabici, která tam stála na trávníku bez povšimnutí, ale jakmile jsme se dali do řeči na téma tohoto pozoruhodného motoru, začali se kolem kupit zájemci a se slovy „aha, to je zajímavá hračka,“ začali model jeden po druhém kupovat, a do hodiny byly všechny pryč.
Tento prodejce také nabízel za tisíc korun novou, ještě zabalenou laserovou tiskárnu, ale ne takovou, jakou máte v kanclu. Tahle uměla vypalovat písmo do libovolného materiálu, kovu, dřeva. Placatá krabice měla téměř metr na délku a obsahovala kromě vlastní částečně rozebrané tiskárny i flashku s obslužným programem pro Windows. Bylo zajímavé si vyslechnout, co všechno laser z této tiskárny dokáže, když se na chvilku umístí mimo přístroj.
U tohoto stánku byly ke koupi i rozkládací solární panely za čtvrtinu ceny, za kterou jsou prodávány u nás. Jeden takový s udávaným výkonem 100 W jsem si od něho koupil na jarním Kozákově. Podle plochy sice odhaduju skutečný výkon cca poloviční, ale v přírodě už mi letos mnohokrát posloužil.

Co říci závěrem? Bylo to milé setkání, popovídali jsme na různá témata, vyměnili si zkušenosti a poznatky, potřásli si rukama a něco málo jsem si také odvezl. Budu rád, když si to za rok zase zopakujeme.