Co s KV rádiem, když je venku hezky

A je to tu. Sluneční maximum je pryč. Podmínky už nejsou jako loni. Kdepak západní pobřeží na desetimetru! Sluneční tok není 280, ale jen 120. Co když to na mě příjde a chci si zavysílat? Tedy jinde než na čtyřiceti metrech?

Dlouho jsem se chystal “aktivovat” rozhlednu Kozárov. Na CB je za ta desetiletí proaktivovaná až až! Od Babylonalfů, Tajfunů, Evropanů a dalších. Už tam není díra v plotě, ale masivní turniket na kartu. Jen tehdá nebyly rozhledny.eu, ale jiné rozhledny a nebyla POTA.

Jelikož musím vybrat dovolenou a byly poslední teplé slunečné dny, konečně jsem se odhodlal. Hospoda je zavřená, tak klídek bez ožralů a čumilů.

No a ještě jednu dobovou. Kdepak je téhle expedici konec!
Vůbec to tam nepoznávám, les je pryč.

Před polednem jsem se konečně rozhoupal, že tady ano. Dvě třetiny cesty v husté mlze, ale nahoře sluníčko. V lese ještě zbytky náledí. Jelikož dole byly stále mraky, musel jsem za 20Kč na rozhlednu. U země sice nefoukalo, ale v těch 25m byla situce jiná. Byla sluníčková předpověď, tak jsem vyjel nalehko, že stejně budu zalezlý v autě.

Pohled směrem na Boskovice a Jeseníky. Na Brno to bylo stejné, jen proti slunci.

Začal jsem aktivovat rozhlenu na VKV, což se podařilo, ale všichni tvrdě pracovali nebo spali. Poslech profi a zkoušení převaděčů, na druhé straně republiky, jsem rychle opustil, protože si kluci hráli na vojáky. Na bývalém Terénu bylo co poslouchat. Byl jsem v jejich letové hladině, tak mi nic neuniklo. S vrtulníky je to jinde problém, lítají nízko.

Mlha se pomalu rozpouštěla a začínalo foukat čím dál víc, tak mi nezbylo, než slézt dolů.

Začal jsem instatním vysíláním. Na dvaceti metrech vertikálně. To je postavené hned. Nečekal jsem takový zájem. Byla silnější sporadika, tak Evropa chodila s krásnými signály. Skoro čtyřicet minut bylo co dělat. Byl jsem rád, když přestali volat. Bylo půl třetí, tak přišel čas na patnáctku, amíci by mohli chodit. Moc jich nepřišlo, anténa šla za deset minut dolů. Nezbylo, než to jít zachránit na osvědčený desetimetr. Jenže i podle testovacího CQ, bylo jasné, že zázraky tentokrát nebudou.

Ta jednadvacítka nebyla lepší. Ale přiznávám, že bylo moc brzo.

Na desetimetru to bylo o hodně veselejší, ale v podstatě bída, proti minulému roku. 28ku jsem jel hodinu a čtvrt. Došlo i na povídání s OK2USB. Který mimochodem lépe procházel na 21ce, na těch 30km. Ano, patnáct metrů vertikálně, je nejlepší pásmo do těžkého terénu. To už je dávno vyzkoušené.

Sluníčko už bylo nízko, studily mě nohy, ale ještě jsem se hecnul a natáhl jsem čtyřicet metrů. To dalo dalších 25min zábavy. Ale nechtěl jsem riskovat zdraví, tak jsem po západu balil. Potenciál pásma byl ještě větší, než úplněk, ale mrzly mi nohy. Hloupý nápad, vyjet jen v jedněch tenkých ponožkách. Tohle už mi pokazilo spoustu akcí.

Na každém pásmu jsem parkrát písknul i na FT8, tak jen pro představu, kde mě počítače slyšely. Kdepak SSB a CW. Lid rozhodl, že cesta vede jinudy.

Celkem jsem tedy měl 154 amatérských fone spojení z OKR-0202 Rozhledna Babylon a POTA CZ-0131 Lysicko. Což je vzhledem ke strávenému času, bídné. Ale co by člověk chtěl, v pracovní den.

A to ještě není konec! Nahrát logy. Pozor, v adifu na rozhledny musíte mít vyplněnou referenci! Hned to hodilo tři diplomy.

A druhý stovkový. Další meta je 200 spojení z rozhledny. Snad se to podaří.

Petr OK2HF