Vrátíme se k malým výkonům?

“Není umění dovolat se s velkým výkonem.” Tato okřídlená věta skalních radioamatérů se výborně hodí na úvod dnešního zamyšlení. Být dnes QRP, tedy stanicí vysílající výkonem do 5 W, vzbudí u mnoha radioamatérů úsměv, doprovázený otázkou: “Kam se s tím chceš dovolat?!”

Dnešní doba je orientovaná na zisk a výkon. Platí to i v radioamatérské oblasti, kde se operátoři rádi předhánějí, kdo tam víc naloží. Na KV je 100 W již prakticky standardem, a kdo má méně, protlačí se mezi ostatní jen s obtížemi, neboť všichni mají zařízení i uši nastavené na tento “standard.”

Poznámka: QRP je dnes většinou definováno výkonem 5 W CW (morse) / 10 W SSB/DIGI, pro QRPP se předpokládá 1 W / 2 W (PEP)

Ano, dnes v době digitalizace všeho možného i nemožného, je éter prosycen obrovskými kvanty potenciálního rušení. Kdyby měl každý radiový signál kolem nás červenou barvu, prostor kolem nás by byl zalit intenzivní rudou barvou, přes kterou bychom neviděli na cestu. K tomu se přidávají všudypřítomné spínané zdroje, z nichž zejména ty miniaturní v levných LED žárovkách a nabíječkách jsou dokonalými a poměrně výkonnými rušičkami. Po více než 100 letech jsme se zbavili wolframového vlákna, a přes rtuť se propracovali až k miniaturním zmetkům, ze kterých akorát bolí oči. Dalšími adepty na rušení jsou WIFI sítě, které zejména při vyšších výkonech rády interferují s nejrůznějšími radiovými zařízeními. Na každém příhodném kopci se nachází několik desítek profi radiových vysílačů, které v některých případech i přes prokázané rušení mají přednost před vším radioamatérským. Napadá mě třeba známý případ s OK0F, rušený spojem energetické společnosti, bez možnosti dovolání u zodpovědné instituce.

Krátké vlny se stávají stále větší divočinou, neboť jsou dozorovými orgány brány jako zcela okrajové, s ležérním zájmem řešit tam nějaké excesy. Není divu, že se někteří radioamatéři posouvají stále výše, až na hranici VKV. “Magic Band” 50 MHz se tak může jednou změnit ze zajímavosti v nutnost.

V dobách mého radiového dětství (70. a 80. léta) jsme neměli k dispozici výkonné polovodiče. Byly tu sice velké vysílací elektronky, ale jejich užití bylo vyhrazeno spíše pro jiné účely než amatérské. Dokonce i malé vojenské stanice měly výkon do 5 wattů, například známá RM-31, a že to byla pořádná bedna, což potvrdí každý, kdo ji musel terénem vláčet na zádech. Konkrétně u této stanice byl nízký výkon částečně kompenzován velmi kvalitním a efektivním anténním laděním, s postříbřenými vzduchovými cívkami na keramickém šasi. Ale to by bylo zas na jiné povídání.

Můj taťka OK1DHG si tenkrát sestrojil malý transceiver s výkonem 10 mW. Už nevím, jaký použil koncový tranzistor, zda KSY 21, KF 517, nebo nějaký jiný. S tímto výkonem se dovolal z hradu Kumburk v Podkrkonoší na 175 km vzdálený převaděč OK0E na Klínovci v Krušných horách (145,650 MHz.)

Mám radost z každé amatérské stanice, která nabízí nastavení vysílacího výkonu v řádu max. desítek miliwattů. V běžně prodávaných čínských ručkách, které pozvolna vytlačují ty značkové, je nejčastějším přepínáním 1 W / 5 W. Vezmeme-li v úvahu, že deklarovaných 5 W je často jen 3,5 – 4 W, nabízí se otázka, jestli lze poznat, když v takové ručce přepneme výkon. Ne, většinou není. Nikoho to nezajímá, protože elektřina je přeci skoro zadarmo. Jenže tady nejde o elektřinu, ale o zaneřáděný radiový prostor. Určitě si vzpomenete na některou z všeobecně známých “oblíbených” stanic, které v závodě obsadí dobrou kótu a bezohledně nasadí výkon, který by utáhl malou továrnu. Výsledkem je zcela vygumované pásmo pro desítky dalších stanic.

Realita dneška je taková, že se stanicemi typu FT-817 a jejich 5 W se na KV sotva někam dovoláme. Musíme pečlivě volit noční nebo brzké ranní hodiny, a doufat, že si nás v záplavě 100 W stanic někdo všimne. Mám tu teď k dispozici Xiegu G90 s výkonem 20 W a velmi schopným vestavěným anténním tunerem. S touto sestavou se dovolám v šest ráno na 3763 kHz do ranního česko-slovenského kroužku, i do odpoledního vysílání Honzy z Hané na 3773 kHz v pět odpoledne, ale často si tam s tímto výkonem připadám jako outsider, a úplně vidím, jak musí protistanice napínat uši.

Původně jsem chtěl psát o tom, že když všichni vysílají na KV minimálně 100 W, slabší stanice v té přesile snadno zaniknou. V průběhu psaní mě však napadlo, že nabádat radioamatéry, aby se vrátili k 5 W, aby měli všichni rovnou šanci, by v dnešní době mohlo také znamenat, že se nikdo nikam nedovolá. Radiový prostor není nafukovací, a tak se do něj musí srovnat nejen veškerá radiová komunikace, ale i obří kvanta rušení, které většinou nikdo neřeší – protože KV nikoho nezajímá, a Praha I. na 639 kHz, která byla jistou zárukou, že nás ČTÚ zbaví případného narušitele v okolí, už také nevysílá.

QRP provoz se stává doménou opravdových nadšenců, kteří dohánějí malý výkon kvalitními anténami a dobrými kótami. Vyhledávají místa daleko od civilizace, což má příznivý vliv nejen na komunikaci, ale i na psychiku, a já jim naprosto rozumím. Výkony nelze zvyšovat donekonečna, a brzy bude třeba hledat jiná (nejen digitání) řešení jak z toho ven. Zkušenosti “kvéerpistů” se tak mohou jednou náramně hodit.