Baofeng nebo Icom – není to nakonec jedno?

“Vždyť je fuk, na co vysílám, hlavně že vysílám, neexistuje?!” zaslechl jsem nedávno na radiových vlnách. Jeden z radioamatérů obhajoval své rádio z minulého století, na kterém už dle svých slov vyměnil displej, potenciometry, krystalový filtr, předzesilovač i nějaké ty vysušené kondenzátory. “I kdybych vysílal na koště, je po tom každýmu prd,” rozčiloval se, zatímco druhý, podle hlasu o dost mladší amatér s ním nesouhlasil, a obhajoval moderní rádio se zaručenými parametry, splňující nejpřísnější normy EU.

Na tenhle rozhovor jsem si vzpomněl právě teď, když se mi tu sešly dvě ručky, z nichž každá je na jedné straně cenového spektra. Jedna stojí 500 Kč, druhá 14.000 Kč. Zatímco Baofeng UV-5R mnozí zatracují, Icom ID-51 Plus2 vynášejí div ne do nebes. Mám na tyhle žabomyší války svůj názor, protože opravdovou hodnotu má pro mě především takové rádio, které někdo od základu vlastnoručně vyrobil.

Můj taťka OK1DHG postavil takových radiostanic několik, přičemž si vystačil s ruským ručkovým měřákem, elektronkovým GDO a starým osciloskopem značky Křižík. Vyrobil k nim i pěkné bytelné krabičky, potáhl je koženkou nebo opatřil khaki nástřikem, a vysoustružil ovládací knoflíky. Jak mi nedávno vyprávěl, snad na Semilsku má někdo ještě jednu z těch khaki radiostanic ve vlastnictví, i když už ji nepoužívá. Docela rád bych si ji znovu osahal, i když ji mám už od klučičích let stále před očima, dokonce i s tou červenou LED, zapojenou přes dva vývody tranzistoru, která rychlostí blikání indikovala stav nabití akumulátoru. Když bylo úplné ticho, byla ta LED maličko slyšet v příjmu, ale nikomu to nevadilo, protože tenkrát na dvoumetru bylo sotva kdy ticho.

Dnes si taťka často povzdechne: “Jó, kdybysme tenkrát měli tenhle Baofeng, byli byste šťastní jako blechy. Je to dokonalá stanice – člověk nic jinýho nepotřebuje!”

Sice má na stole kromě Baofengu ještě Quansheng a taky FT-818, a ještě nedávno tam měl i Yaesu FT-3D, ale na toho Baofenga nedá dopustit. Tohle dokáže pochopit opravdu jen někdo, kdo si musel vysílačku postavit součástku po součástce, což už se dneska prakticky nevidí. Uživatelé si rádia kupují a soutěží, kdo má lepší parametry, a v podstatě se chlubí cizím peřím, protože ta rádia vyrobil někdo docela jiný, a oni si je jenom koupili. Na co můžou být hrdí? Leda na výrobce.

Mohl bych znovu napsat, že Baofeng umí v zásadě to samé jako Icom, a vy byste mi oponovali, že jiné je svezení v Dacii a jiné v Mercedesu, ale proč se pořád opakovat. V dobách, kdy Baofeng neexistoval, jsme utráceli za ručky nekřesťanské peníze. Vzpomínám na Kenwood TH-79 za 18.000, Yaesu VX-5 tuším za 15.000 anebo na maličkou Yaesu VX-1, kterou si taťka coby novinku odvážel z Holic za 13.000 korun a byl šťastnej jako blecha, protože se stal majitelem nejmenší dualbandové ručky na světě – a pokud je mi známo, dosud ten rekord (mezi značkovými stanicemi) nikdo nepřekonal.

Ve chvíli, kdy píšu tohle zamyšlení, mám monitor podložený Osudy dobrého vojáka Švejka, aby mě nebolelo za krkem, a přemýšlím, co by o tomhle žabomyším radioamatérském soutěžení napsal Jaroslav Hašek, kdyby žil v naší době. Nejspíš něco jako: “Vždyť je úplně jedno, na co kdo vysílá, hlavně že se domluvíte, vy blbci!”

Mimochodem, ten Icom ID-51 je úplně jiný vesmír, počínaje zpracováním, ladností ovládání, velikostí a jemností displeje, a samozřejmě i skvělými radiovými vlastnostmi. Oproti němu je ten můj maskovaný Baofeng fakticky jen hračka, která, světe div se, funguje nepřetržitě od roku 2018, aniž by byla znát nějaká degradace. Takové hračky mám rád. Přemýšlel jsem, jestli si toho Icoma nakonec nenechám – přeci jen je to pořád špička – ale nakonec si na takové to vážně nevážné blbnutí nechám toho Baofenga a na to ostatní dám přednost Yaesu, stejně jako dávám už skoro 30 let přednost Stihlu před Husqvarnou. Bez těch pil bych v boudě na horách už dávno zmrznul, a bez těch vysílaček… kdo ví, třeba budou jednou taky důležité, a bude mi jedno, zda můj nebo něčí život zachrání Icom, Yaesu, nebo Baofeng.