Dnes, kdy drtivá většina radioamatérů i uživatelů sdílených kmitočtů používá továrně vyrobená rádia, působí podomácky vyrobený transceiver jako z Alenky v říši divů. Zhotovitel takového zařízení by byl dnes považován za podivína, který nemá peníze ani na Baofenga. Nebylo tomu tak vždy. Byly doby, kdy ten, kdo uměl, vysílal. A kdo neuměl, ten si rádio buď koupil, anebo… však víte.
V osmdesátých letech byly továrně vyráběné transceivery velkou vzácností, případně byly běžnému radioamatérovi cenově nedostupné. Jedinou možností, jak se dostat do éteru, byla vlastní výroba. Krátkovlnná zařízení pro nemodulovanou telegrafii byla konstrukčně poměrně jednoduchá. Složitější záležitostí byly FM transceivery pro tehdy oblíbené pásmo 144-146 MHz.
Můj taťka, Standa OK1DHG, se tehdy shrben se svými 186 centimetry v miniaturní dílničce novopackého paneláku, věnoval ve volném čase kromě modelařiny i výrobě transceiverů. Tu a tam některý prodal, a vyrobil si další.
Před časem se k taťkovi shodou náhod vrátila zpět roztomilá malá vysílačka PS 83. Předchozí majitel na ní provedl pár nepříliš estetických úprav, zub času se také podepsal, avšak po revizi by bylo zařízení schopné provozu. Od jeho zhotovení uplynulo neuvěřitelných 35 let.
Znáte někoho, kdo by se s tím dnes vyráběl, věnoval desítky hodin? Není to jen o výrobě a osazení plošných spojů, ale také o oživování, které dokázalo radioamatérovi připravit nejednu pernou chvilku. Samozřejmostí byla i hezká krabička, v tomto případě vyrobená z hliníku a potažená na omak příjemnou černou koženkou. Napájení bylo realizováno knoflíkovými NiCd akumulátory.
Kontrolku napájecího napětí tvoří tehdy poměrně drahá červená LED dioda, která bliká díky kurioznímu zapojení s dvěma vývody tranzistoru. Podle rychlosti blikání je možno odhadnout aktuální stav akumulátorů.
Oproti schématu byl transceiver doplněn o destičku vysokofrekvenčního zesilovače pro zvýšení citlivosti, a nízkofrekvenční výstup na reproduktor, realizovaný operačním zesilovačem MAA741, byl posílen prvním československým integrovaným nf zesilovačem MAO403A, to aby se radioamatér nemusel při poslechu zavírat do tiché místnosti.
Věřím, že se mezi čtenáři najde hodně radioamatérů, kteří ty doby pamatují. Někteří mají možná doma schovaný také ten “svůj” transceiver. Podělte se s námi o tyto skvosty! Stačí zaslat na spisovatel@seznam.cz pár fotek a stručný popis. Rádi tyto nostalgické vzpomínky zveřejníme (samozřejmě s uvedením autora.)
Zdravím, nikdy jsem neměl žadnou licenci, ale jako kutil a trochu elektronik , jsem si z hecu tento transceirver Petruv sen 83 postavil, namastil jsem to do krabičky od malého tranzistoráku, ktery se vešel do ruky a to i z 9v baterii, taková malá ručka, chodilo to , jsem z ustí a tak jsem s tím otvíral převaděče buková hora a ještě asi dva, dnes už nevím které, vše chodilo dobře až na to udržení kmitočtu, stačilo na to dýchnout, a bylo to hned mimo a muselo se doladovat, možná bych to ještě ve sklepě někde vyhrabal.Jak tu bylo psáno, člověk zajde na burzu a dnes si pořídí docela kvalitní radiostanici s výkonem 5w za 500kč i mín. Tenkrát jsme kradly v panelákách televizní zesilovače k vůli koncovemu tranzistoru kfw17, který tam byly na konci a dalo se s ním dosáhnout vykonu až 1.5w, Jo mělo to své kouzlo, jak ta stavba,spojení na převaděčích, či loupení zesilovaču v panelácích.Dnes to naše děti většinou neznaj, maj mobily o co by se snažily.
mám postaveného něco podobného, jen místo mezifrekvence a nf jsem použil desku z radiostanice vxw020 (PR22) , přidaný konec s ruským KT904 * přepínáni 1w a 4w , stabilita celkem ok . Tenkrát v Tesle v Teplicích měli i ruské vf výkonové tranzistory KT920 apod, ale nezaplatitelné
pekna kostrukcie planujem si ho doma postavit
A pak prisla M02…:)
Kterou každý “slyšel” jak pískal PLL v modulaci .
Dovolím si osobní vzpomínku. Se synem tvůrce PS83 (jmenoval se stejně jako táta – Petr) jsem chodil na Střední průmyslovou školu elektro v Brně. Jeho znalosti, které načerpal od taťky, byly fenomenální a už od prvního dne střední školy převyšovaly vědomosti učitelů odborných předmětů, v nichž pochopitelně vynikal. Pamatuji si taky, že jsem u něj poprvé viděl časopis Sdělovací technika, který si čítával o přestávkách, zatímco my ostatní jsme lačně prohlíželi první porevoluční erotické časopisy…
PS83 jsem kdysi taky stavěl, fungovalo to bezvadně , hrozná práce byla s krystaly , jodování a vyladit LC obvody.
Pamatuji jak jsem s tím pokoje nahodil OK0C z Prahy 9, byla to povedená, byť trochu pracná konstrukce.
Vojta, OK1XVV
To rádio je skutečný veterán. Zvětšete si snímek PS 83 a uvidíte, že desky jsou olezlé měděnkou (zelené fleky) . Nebylo tam to mizerné pájení R0HS a tak to po zapnutí jistě poslouchá i dnes.
A to je ten problém. Člověk co dřív “vysílal” věděl. Alespoň něco věděl. Měl pájku. Experimentoval. Letoval, zkoušel. Prostě to byl kutil/bastlíř/elektronik. Dneska to tak ale neni. Vysílačku si koupi lidí co nemají vůbec ponětí o elektronice. Maj peníze. Koupi a vysílají. Radioamatér už dávno není elektronik a bastlíř. (Pořád jich je spoustu, abych nikomu nekřivdil.). A je to škoda. Takže čest těm co pořád staví a zkouší a čest těm co to dělají celý život …
Dovolil bych si trochu oponovat, i v “dřívějších dobách” byli radioamatéři – provozáři, kteří se do bastlení nehrnuli, ale bavil je provoz a contesting a pak byli radioamatéři konstruktéři (často D – čkaři), které bavilo zdolávat právě ty bastlířské výzvy. Ale jinak souhlasím, že je dnes všeobecně méně znalostí o elektronice a méně zájmu o bastlení mezi radioamatéry, ale zároveň cítím mírné zlepšení.
V těch dobách naše věci fungovaly jinak a s dneškem je nelze srovnávat. Zda je to posun k lepšímu či horšímu záleží na na individuálním posouzení.
Rádio, o kterém je zde řeč, je v každém případě dobře udělané a dýchá z toho řemeslný kumšt stejně jako velmi positivní vztah k tomu, co nás všechny spojuje.
Existovala verze PS84 od OK1ADZ (sk) s kmitočtovou ústřednou.
dneska totiz vetsina bastliru dela do daleko sirsiho spektra – napr. drony pocitace – tzn. proste jich je potreba i jinde a tak svete div se – radio pragmaticky pouzivaji i ostatni … takovej je svet i adaptace – nicmene postavit si vlastni radio – doufam ze tam jednou dojdu! 🙂
Michale, díky. To je právě to kouzlo, že něco, co člověk vyrobil poměrně dávno, stále funguje, a hezky se na to kouká. A taky, že to dokáže stále opravit. Nejde jen o radiostanice, ale i jiné technické skvosty, jako třeba vodní elektrárny apod. To vše v kontrastu s dnešní zrychlenou dobou, kdy se téměř nikdo s ničím nevyrábí, protože “si to přece může koupit,” a čínský výrobce by byl nejradši, aby zařízení chcíplo druhý den po záruce.
A co takhle vyhlásit soutěž, kdo by to postavil a zprovoznil. Sice už to je dávno technicky zastaralé, ale pro začátečníky by to mohla být výzva. Erudovaných rozhodčích by se tu jistě našlo dost.:)
Tento oscilátor jsem měl použitý v mém prvním 2m přijímači na OK0C. Sice to couralo, ale chodilo to 🙂