Mezi poměrně zajímavé ručky s širokým přehledovým přijímačem patří dnes již výprodejová FT-2DE. Ačkoli má velmi slušné parametry, tu a tam zaslechnete stížnosti na nepovedený displej. Jak je to tedy doopravdy?
Tuhle ručku jsem si pořídil nedlouho poté, co jsem prodal jejího starší sestru FT-1DE. Novinka měla dotykový displej, což mě nenaplňovalo příliš velkým nadšením. Mechanická klávesnice je i v době dotykových telefonů u ručních radiostanic zkrátka lepší.
Po počátečním mírném boji jsme se docela dobře sžili, a přinesla mi mnoho radosti. Z hlediska funkčnosti a vlastností jsem jí neměl co vytknout – což se tak úplně nedá říct o její nástupkyni FT-3D.
Problém paradoxně nastal, jakmile ručku “zdědil” taťka. Hned první den si stěžoval, že na ten displej je špatně vidět, a kde že se přidává kontrast a podsvícení. Byl jsem poněkud překvapen, protože já byl předtím se zařízením naprosto spokojen.
Pravda je taková, že odporový displej FT-2D neoplývá nijak extrémním kontrastem. Oproti předchozí FT-1D je rozdíl znát. Navíc v tiskových materiálech vypadá displej FT-2D výrazně kontrastnější. Vím o několika amatérech, kteří kvůli displeji tuto ručku vraceli ve 14 denní lhůtě, anebo záhy prodávali.
Jak se nakonec ukázalo, problém s čitelností na taťkově ručce spočíval v něčem zcela jiném. Položky, které nejsou právě aktivní, jsou slabě šedé, skoro by se dalo říct mdlé. Odborníci tomu říkají “nevysvícené.” A právě tyto neaktivní položky byly příčinou taťkových stížností. Čísla aktivní frekvence nebyla sice černá jako antracit, ale tmavě šedá, což na normální použitelnost zcela postačovalo. Na sluníčku se navíc čitelnost zlepšovala. Abyste si udělali nějakou představu, je černá na displeji o cca dva stupně světlejší, než na obrázku výše.
V připravované recenzi následovnice FT-3D se dozvíte, že FT-2D je dle mých zkušeností lepší volbou – ale nebudu předbíhat. Pokud máte možnost koupit zachovalou FT-2D za dobrou cenu, rozhodně nebudete zklamáni.