Protože jsme z generace, která ještě pamatuje elektronky, poměrně často se tu zabýváme rozdílem mezi starými a novými technologiemi výroby transceiverů.
Zatímco dříve velikost nikdo neřešil, a třeba takové letecké radiostanice i v poválečných letech zabíraly téměř třetinu letadla, o váze ani nemluvě, nastoupila pomalá miniaturizace. Slovo „pomalá“ je zcela namístě. Své by o tom mohli vyprávět vojáci základní služby, kteří museli na zádech dlouhé kilometry vláčet soupravy R-105, RM-31 a podobné těžké krámy. Tedy, krámy, ony to byly velmi solidní stanice, nicméně vhodné spíše na stabilní použití, nikoli do terénu, kde mohly sice prokázat svoji neskutečnou odolnost, to vše ovšem vykoupené velkou hmotností. Když se později tyto radiostanice vyprodávaly, měl často radioamatér co dělat, aby soupravu přenesl ze skladu Svazarmu do auta.
S masivním nástupem tranzistorů a lehčích niklo-kadmiových akumulátorů se všem nosičům znatelně ulevilo. Následovalo poměrně dlouhé období klasické montáže s cívkami opatřenými stínicími kryty. I tahle doba je za námi. Dnes vládne světu SMD montáž, ale i ta bude zanedlouho překonána. Integrované obvody dosáhly takové dokonalosti, že dnes v jediném pouzdru najdeme prakticky celý transceiver. A kdyby to bylo efektivní, mají v sobě integrovány i koncové tranzistory.
Ale i toho se dočkáme, respektive jsme se v mobilních telefonech už dočkali. Ačkoli, tam musíme vzít v úvahu jiný druh modulace, která má spíše nárazový charakter, a proto ani při plném výkonu 2 W takový integráč příliš nehřeje. Jediné co v mobilu hřeje, je paradoxně věc, která tam z funkčního hlediska nemá co dělat, tedy mikroprocesor, který je často výkonnější než ten, který máte v pár let starém notebooku.
Jakmile z našich transceiverů zmizí poslední cívka, skočí definitivně doba ve které jsme vyrůstali. Nastoupí doba počítačů a SDR, která sice skýtá obrovské možnosti, na druhou stranu nás činí zcela závislými na technologiích. S měnící se generací radioamatérů postupně zmizí v kontejnerech poslední zbytky součástek, po desítky let pečlivě schraňovaných na budoucí transceivery…., které však už nikdy nikdo nepostaví.
Svět radiostanic definitivně ovládnou počítače, stejně jako se o to úspěšně pokoušejí v ostatních lidských činnostech. Radioamatérský provoz se postupně přesouvá na internet, a tím se z doby bezdrátové, kterou jsme si jako lidstvo pracně vydobyli, vracíme zpátky k drátům a optickým kabelům.
Osamělí střelci, kteří se nebudou chtít vzdát svého stařičkého transceiveru a drátové antény, budou považování za blázny a podivíny, a jejich posutevnický život bude médii dáván ostatním za odstrašující příklad, jak nemá vypadat pokrok. Je docela dobře možné, že v blízké budoucnosti se stane bezdrátová komunikace postupně nezákonnou.
Proč?
Protože na rozdíl od té drátové je komplikovanější ji kontrolovat a analyzovat. Nevíme jak vy, ale my se rozhodně nechceme dožít toho, že se pár zarytých radioamatérů změní v poustevníky na okraji supermoderně drátové společnosti, jejímž jediným proviněním proti svatému drátu budou bezdrátová sluchátka.
z tím vyhazovaním součástek moc nesouhlasím , ja osobně skladuji vše co se muže v ham atd použít 🙂 ano bydlím ve skladišti 🙂 ale co mám to rád a baví mně to 🙂 a pokud si někdo myslí že sem blazen je mi to fuk ! pro mně jsou zase blazni lidi co vyhazují funkční věci k popelnicím ! jen proto že byl vadán nový model tv sony z ultra křivou obrazovkou :))
a kolem a kolem tohle by mnělo byt zakonem zakazané mít funkční tv a za rok ji vyhodit ! do odpadu ! zaprvé zdroje nejsou neomezené za druhé takovýmy odpady se zatežuje živ prostředí ! tak samo by mnělo být zakonem ošetřeno , že když najká firma vyrobi „vadný “ nebo jen protože něprošel přez vystupní kontrolu ale jinak je OK , výrobek tak ho sprostě se šrotuje ! což by nemnělo být a ramci šetření materialu a živ prostředí by ho mněly spravně prodat za sniženu cenu ale určítě by hodně lidem takové vyrobky pošloužíly ! ne nejsem ekoterorista ! ani jinak šahnutý ekolog 🙂 ale věci se musí brát realně zdroje nejsou nevyčerpatelné ! a takovým mrhaním si jen řežeme větev pod sebu !
V minulé době existovaly Prodejny partiového zboží, kde se takové výrobky daly velmi levně pořídit. Zpravidla šlo o nějakou optickou „závadu“, škrábnutí, nestejnorodý odstín, nějaký povrchový kaz, málo prodejné zboží a pod. Od nádobí přes oblečení až po elektro zboží. Dnes se to řeší na různých e-shopech, kde mají kategorie Bazar, Výprodej nebo Doprodej. To spíš různé EU předpisy dnes zakazují prodej takového zboží. Do obchodu nesmí křivé okurky ani moc zahnuté banány. Snad se takové věci dají zpracovat ve výrobnách a nejdou do kompostu (asi jak kde)… 😀
Hezky napsáno. Ty časy pamatuju. Dnešní doba je zvláštní. Vyrábí zvláštní lidi a zvláštní manýry. Kdo se nedá zblbnout ten se má dobře. Určitě líp jak ve středověku ale v hodně věcech hůř než před rokem 89.
že sem blazen je mi to fuk !
Zcela vyjímečně s tebou souhlasím … 🙂