O hromadění rádií

Vždycky jsem obdivoval lidi, kteří si vystačí s pár věcmi, nic nehromadí, a přesto jsou spokojení, a těch pár věcí využívají až do jejich konečného opotřebení. Umíte to taky tak – anebo si občas uvědomíte, že se vám doma potkává nějak moc věcí pro stejný účel? Víc telefonů, víc chytrých hodinek, víc počítačů, více knih, než kdy budete schopni přečíst?!

Ve Staré Pace bydlel před 40 lety nějaký inženýr Nýdrle. V osamělém domku pod tratí shromažďoval dřevěná rádia. Kolik jich tam bylo těžko říct, většina lidí ani nevěděla, že tam nějaká má. Teprve když starý samotář odešel na věčnost, zjistilo se, že je domek narovnaný historickými lampovkami až po strop. Jako náctiletý kluk jsem ten domek znal, i jeho tajemství, ale uvnitř jsem nikdy nebyl. V té době jsem ve stejném městečku trávil hodně času u babičky s dědou, a měl u nich také svá dvě lampová rádia, a i když už byly tranzistoráky zcela běžné, měly pro mě ta uvnitř žhnoucí rádia zvláštní kouzlo. Dodnes slyším jejich měkký zvláštní zvuk, na rozdíl od reprodukčně tvrdých tranzistoráků. Znalci elektronkových zesilovačů vědí. Schválně, věděl by někdo, co bylo “magické oko?”

I ten nejposlednější miliardář může každý den spát jen v jedné posteli v jednom domě a vozit si zadek vždycky jen v jednom autě. Běžný člověk nemusí přemýšlet, kterou firmu dneska koupí, nebo kolik škemralů pošle do háje, ale může se mu snadno stát, že doma hromadí vysílačky, a bude jich mít nakonec víc, než většina miliardářů – mimochodem, jestli nás nějaký čte, srdečně zdravíme!

Jednoho dne si uděláte inventuru a zjistíte, že máte třeba 14 ručních radiostanic. S výjimkou jedné wouxuní CB ručky jsou to většinou dualbandy, nějaké DMRko, nějaké C4Fmko, a k tomu pár 16-kanálových monobandů bez displeje (nějaké další ještě mají v užívání děti, další se zatím povalují v krabicích a čekají, až děti ty předchozí spotřebují.) S mobilními rádii jste na tom o něco líp, na stole leží wouxuní dualband, vedle Yaesu FTM-300, jedno z nej rádií v poměru cena/výkon, a pod ní se trochu nespravedlivě krčí FT-891, která obsáhne celé pásmo mých oblíbených krátkých vln, ke kterým jsem přilnul v době, kdy jsem v noci fascinovaně projížděl žárovkami osvětlené skleněné stupnice dřevěných lampovek. Ta stará rádia skončila na skládce nedlouho poté, co se odebral na věčnost děda (bylo mu 88 a ještě by tu dlouho byl, nebýt jednoho pitomého doktůrka) a zanedlouho po něm steskem babička, a naši museli vyklidit domek, který patřil obci, a ta nám ho odmítla prodat, protože tam potřeboval nastěhovat dceru jeden komunistický činovník, jehož prsty dosáhly i za rok 1989.

Mobilní dualbandy mají pro shromažďovače věcí tu výhodu, že jsou větší, a tudíž se nestane, že by se jich třeba v panelákovém 5+1 sešlo větší množství (já vím, jste v pokušení mi napsat, že bych koukal, jak se jich i do menšího bytu vejde daleko víc, a klidně to udělejte!) Zkrátka, velikost je přece jen trochu limitující. Ale vážně, jak jste na tom se shromažďováním věcí vy?

Vzpomínám na dědovu půdu a trochu mě to uklidňuje. Bylo tam daleko víc věcí, než bych kdy dokázal shromáždit, ale ne žádná veteš, většina věcí měla své využití. Byla tam spousta nářadí, a taky plno věcí pro včely, které děda a později taťka chovali, po zemi rozházené známky Böhmen und Mähren z války, a taky zdobená krabice od klobouku, který děda dostal jako kluk, když byl v Německu na handlu. Byl tam dokonce i letecký motor s vrtulí – už ani nevím, kolik měl válců, ale hodně, měl zdvojené svíčky a každá měla tři elektrody… Divím se, že se jim rákosovým stropem nepropadl do ložnice.

Možná to máte taky tak, že se rozhodujete, kterou vysílačku poslat do světa a kterou si nechat. Možná si vaše žena či muž ťukají na čelo, ale spíš už jen ze zvyku, protože si za ta léta zvykli – anebo máte štěstí na velmi tolerantní bytost tak trochu z jiného světa, jako já. Rozhodování o tom, co si nechat a co prodat, je po čertech těžké. Někdy si říkáte, že by úplně stačilo nechat si starého Baofenga UV-5R, protože vlastně umí vše, co člověk potřebuje, ale pak si uvědomíte, že byste to nikde nemohli říct nahlas, protože by se do vás ostatní pustili, že je to strašnej šmejd, se kterým nemůžete nikam, a už vůbec ne na kopec plný vysílačů, a vy nejste normální, a že byste se měli zamyslet a pořídit si něco aspoň trochu značkového, abyste v dnešním světě obstáli.

Možná mají pravdu, ale vám je to jedno. Sedíte se svým spolehlivým starým Baofengem v rozvalinách gotického hradu, z vysokého pustého kopce sledujete zapadající slunce, a hlavou vám jako vláček jedou všechna rádia, která jste kdy měli… Dragon SY-101, SY-501, Kenwood TH-79, Yaesu VX-3, VX-5, VX-8, FT-1, FT-3, ID-51……. Se všemi jste si pohráli a pak je jako téměř nová prodali. A víte co? Je to jedno. Protože na věcech vůbec nezáleží. Záleží pouze na lidech.