O vztazích mezi radioamatéry

Co s radioamatérem, který sice složil zkoušky, má značku, ale vysílá na radioamatérském pásmu, kde to nemá povoleno? Tato situace může potkat například držitele prefixu OK9xxx. 

Samozřejmě většina z vás odpoví, že stačí dodělat si OK1 a je po problému. Jenže to chce určitý čas a také absolvovat jisté administrativní nepohodlí, na což nemusí mít každý zrovna náladu nebo odvahu, navíc se zrovna mohou vyskytnout výjimečné podmínky, nebo je tu lákavý závod, třeba na Magic bandu 50 MHz.

Správná odpověď je, že tam vysílat nesmí, i kdyby čert na koze jezdil. Tak zní litera zákona, který je třeba dodržovat.  

Na Amaradiu se v posledních dnech rozjela debata, odsuzující jednoho z nás s prefixem OK9, který se přiznal k vysílání na radioamatérském pásmu, které nemá povoleno. Okamžitě se vyrojila řada moralistů, kteří ho odsoudili, protože to se přece nesmí, a proč ještě ČTÚ nekoná atd. 

Ano, všichni ti moralisté, kteří to napsali, nebo si to třeba jen myslí, nikdy nepřekročili povolenou rychlost, nikdy neporušili žádný zákon – což při tom množství v podstatě nelze. Dotyčného hříšníka, který se navíc přiznal a snažil se obhájit, by bylo nejlepší umístit na hranici jako Jana Husa, jehož popel byl poté smeten do Rýna, aby o něm už nikdy nikdo neslyšel. Problém vyřešen, ale…

Nevím jak vy, ale já jsem třeba v pásmu 50 MHz za ty roky slyšel vysílat jen pár jedinců. Je pravda, že tam neposlouchám pravidelně, ale i tak mi to pásmo přijde prázdné. Namísto abychom byli rádi, že ho nějaký radioamatér svou přítomností oživí, zkoumáme krutopřísně, zda tam může vysílat. Ano, může, protože na to má zařízení, ale dle zákona by neměl. 

Před mnoha a mnoha lety, když ještě byl radioamatérský koníček v plenkách, byli radioamatéři komunita, která držela při sobě, a každý měl radost z úspěchu toho druhého, třeba když se kamarádovi podařilo něco, o co on léta usiloval. Radioamatéři si navzájem věřili, byli jako bratři, něco jako horolezci, kteří drží při sobě a mohou, ba musí, se jeden na druhého spolehnout. Ani ti horolezci nedodržují vždy zákon, když si tu a tam třeba vylezou na skálu, kam se nesmí. Co na to ostatní horolezci? Usmějí se a těší je to, protože ten z nich, který porušil zákon, nikomu neublížil, nic nepoškodil, ale udělal si prostě radost. 

Jak to dnes mají radioamatéři? Nic moc. Důvěra, kdy si navzájem zasílali bazarové transceivery jen tak, a chtěli zaplatit, až když si ho kolega na druhém konci republiky vyzkoušel, je ta tam. Máme tu radioamatéry, kteří záměrně ruší na převaděčích. Máme tu radioamatéry moralisty, kteří bedlivě dohlížejí, jestli někdo něco podělá, aby na něj mohli ukázat. Nezáleží na tom, že ten který radioamatér nikomu neuškodil a prostě si udělal radost. Cizí radost se neodpouští. Na různé rušílky jsme krátcí, ale když je příležitost si kopnout do radioamatéra, který nikomu neškodí, jen něco nedodržel, tak si kopneme. Místo toho, abychom byli rádi, že na pásmech ještě někdo vysílá, tak se to budeme snažit znechutit i těm, kdo tam vyvíjejí nějakou aktivitu a třeba jsou i příkladem pro ostatní, kteří se také možná stanou radioamatéry.

Je mi trochu smutno, že už nejsme třeba jako horolezci. Byli jsme svým způsobem výjimeční, a vlastně bychom mohli pořád být, jenže my asi nechceme. Chceme být součástí každenního shonu všech lidí „tam venku,“ kde se tlačí jeden přes druhého, nesmyslně soupeří a žalují na sebe v domnění, že je někdo pochválí a podrbe za ušima. 

Uzavřená radioamatérská komunita, která vždy držela při sobě, se rozpadá. Ne, není k tomu žádný důvod, ale i radioamatéři jsou jen lidé. Lidé, kteří si mohou vybrat, zda budou držet při sobě, anebo se stanou součástí chaotického soukolí „tam venku.“ Soukolí je stejně časem semele, ale to oni nevidí. Nebo to možná sami chtějí, protože je to přeci tak správné. 

Nedivme se, že radioamatérů ubývá. Ti opravdoví by svého kolegu nikdy neudali, i kdyby zavysílal nevím kde. Možná by se usmáli pod vousy, ale radovali by se s ním. Ano, to je to, co nám chybí: Radost. Proto špiníme a hledáme chyby na druhých, žalujeme, udáváme. 

Je správné dodržovat zákony. Ale když na jednu stranu postavíme zákon a na druhou dobrého člověka a opravdové přátelství, co je víc?