K čemu koncese, když máme demokracii

Převaděč OK0BC je opět cílem škodolibého jedince, který se baví tím, že kazí radioamatérům jejich často jedinou radost. Ranní Dědkorunda není tak docela o počasí, je to o možnosti se potkat, a vzhledem k věku mnohých účastníků, jsou často ti radioví kamarádi jedinými lidmi, které ten den radioamatér „potká.“

Vyrůstal jsem v době, kdy vlastnictví vysílacího zařízení bylo vázáno na přísná pravidla, kdy dokonce i vlastnictví krystalu coby nezbytné vysílací součástky bylo pod bedlivým dohledem státních orgánů. Ano, byla to v něčem krutá doba, ve které se lidé tak nějak pořád trochu báli. Ne snad, že bych chtěl ty časy vrátit zpátky, ale když se nad tím zamyslím, v jistých ohledech to nebylo na škodu. Konkrétně třeba v radioamatéřině.

Jakmile se objevil v éteru narušitel, už startovaly zaměřovací vozy a bylo takřka jisté, že hříšníka dříve či později vypátrají. Na místě to pak nebylo nějaké „bu bu bu,“ ale pěkně vyšetřování a soud. Ano, bylo to možná z dnešního pohledu kruté a přehnaně přísné, ale ono na lidi v jistých věcech nic jiného nefunguje.

Dnes máme demokracii, kterou si kdekdo vykládá tak, že si může dělat co chce a nikdo nemá právo ho za to soudit, nebo dokonce trestat. Šilhavý blbeček s čínskou ručkou, kterou si bez problémů může koupit úplně kdokoli, si nastaví parametry převaděče a se škodolibou radostí maže z éteru staré zasloužilé radioamatéry, kteří jen tiše trpí a čekají, až přestane, protože se nemohou bránit. Tu a tam někdo zahlásí, že má záškodníka na vstupu, ale takových aktivních amatérů, kteří by ho nakonec dokázali vystopovat, mnoho není. Každý má spoustu práce, nebo nemá čas na takové věci, a mnozí jen suše konstatují, že to není jejich věc.

Ano, mají pravdu, tyhle věci by měl řešit ČTÚ, jinak také „úřad pro správu kmitočtového spektra,“ který kromě tisíce jiných věcí vydává radioamatérské koncese. Jenže tento úřad řeší tisíce jiných věcí, a priorita rušení radioamatérského pásma, které bylo od první republiky považováno spíše za odpadní, je někde na konci dlouhého seznamu.

Nabízí se otázka, k čemu jsou tedy radioamatérské koncese, když si dnes může každý vysílat kde chce, a klidně přitom „demokraticky“ rušit ostatní, protože se chce pobavit. Když nebude vysílat na komerčních, leteckých, nebo vojenských frekvencích, má prakticky stoprocentní jistotu, že se mu nic nestane. Pokud ho radioamatéři na ČTÚ nahlásí, dostane se jim odpovědi, že si ho mají vypátrat, a úřad za ním pak zajede, aby mu dal pokutu.

Není mým cílem snižovat vážnost ČTÚ, koneckonců tam pracuje mnoho lidí, kteří berou svou práci vážně a dělají ji s plným nasazením, mám na mysli zejména ty, kteří pracují v terénu. Chyba je v systému. Ono to není jenom v radioamatéřině, stačí se rozhlédnout kolem po nové facebookové generaci: „Já si můžu dělat co chci, protože máme demokracii, ale ty mi nesmíš dát facku, protože bys šel sedět.“ K takovým úsměvným myslitelům, kteří díky dnešní době nikdy nevyzrají, se přidávají zastydlí puberťáci v libovolném věku, kteří pak ruší na pásmu a skvěle se tím baví s vědomím, že se jim nic nestane. Kdyby jim náhodou někdo zazvonil u dveří a rozšlapal Baofenga, zavolají na něj policii, a budou se mu smát do očí se slovy: „Nemáš žádnej důkaz!“

Tento text nepíšu proto, aby se dostalo těmto blbečkům publicity, ani abych si stěžoval. Je to pouhé konstatování současného stavu. Churchill kdysi pravil, že „Demokracie je nejhorší způsob vlády…“ a právě na našem příkladě se to ukazuje v celé nahotě, jenže Winston dodává „…až na to, že neznám žádný lepší.“ Takže co? Takže si budeme muset zvyknout, že to lepší nebude. V civilizaci je statisticky velké procento blbců, a někteří v tom obzvlášť vynikají. Sami nejsou schopni něco vytvořit, a tak jen boří, a myslí si, že je to baví, jenže jsou čím dál prázdnější, a jen zřídka dostanou rozum, spíš začnou třeba chlastat, a ještě nějakou dobu otravují zdejší vzduch, než je příroda nadobro eliminuje.

Bude fajn, když se tu sejdou informace, kde narušitele slyšíte na vstupu převaděče, abychom ho mohli lépe zaměřit.