Recenze YAESU FT-3D

YAESU FT-3D je nejdražší radioamatérská ručka od tohoto japonského výrobce. Stojí za ty peníze, anebo si lze klidně vystačit s nějakou levnější?

Vždycky jsem měl rád recenze nejrůznějších zařízení. Četl jsem je, i když jsem věděl, že je třeba nebudu nikdy vlastnit. Když říkám recenze, myslím tím praktické zkušenosti a dojmy, nikoli výčet parametrů a opis keců z propagačního letáku.

YAESU FT-3D je poctivá ručka. Ten pocit zažijete v okamžiku, kdy odložíte oblíbeného Baofenga, a poprvé vezmete do ruky tenhle skvost. Materiály jsou kvalitní, a lze se oprávněně domnívat, že vydrží i nějaký ten mírnější pád. Displej je bezpečně zapuštěný. Mám velmi rád šikmé PTT tlačítko, které YAESU začalo používat i u nejlevnějších ruček. Pokud to jednou zkusíte, už nikdy nechcete jinak!  

FT-3D se chlubí odolností IP54, což v praxi znamená běžný deštík, případně mokrou ruku, když vylezete z bazénu. Ty tam jsou doby, kdy jste se mohli se skvělou VX-8 klidně potápět. Nicméně odolnost IP54 stačí pro většinu běžných situací doma i venku. Podle zkušeností zahraničních uživatelů jsou radiostanice YAESU dokonce odolnější, než udává norma. Můžete si přečíst nejrůznější zážitky z hurikánu, popřípadě z rádií zašlapaných do bahna, a po očištění stále fungujících. Je to samozřejmě i o štěstí, nicméně faktem je, že nějaká odolnost je vždy lepší než žádná – což je případ většiny čínských zařízení, kde mezerami občas vidíte desku plošných spojů. Na druhou stranu utopit levné rádio tolik nebolí.

FT-3D má utěsněnou baterii i konektory na boku, včetně zásuvky na paměťovou micro SD kartu. Když říkám těsnění, nemyslím tím parodii, kterou si možná pamatujete z oblíbeného Kenwoodu TH-F7, která rádio ochránila maximálně před plivnutím rozzuřené lamy. Do deště bych ho nevzal ani náhodou, nemluvě o tom, že těsnění po pár měsícíh používání vzalo za své. U YAESU se nic takového nestane. Těsnění drží i po letech jako nové. Pokud má někdo agresivní pot, je na něm časem patrné zpuchření, ale i tak stále těsní.

Pod baterií naleznete kruhovou gumovou ucpávku. Pod ním se nachází přebytečný SMD odpor, jehož odstraněním získáte po následném resetu možnost vysílat téměř všude, kde se vám zachce.

Pokud se podíváte na FT-3D pozorněji, něco vám tam chybí. Ano, je to klávesnice – pokud nepočítám těch pár tlačítek. YAESU takto zaexperimentovalo u FT-2D, a vypadá to, že u toho už zůstane. Jediným dalším ovládacím prvkem je zdvojený otočný ovladač na vrchu stanice. Má mírně tužší chod, což je v pořádku, neboť má na hřídelce gumové těsnění proti prachu a dešti. Velký prstenec ovládá hlasitost, malý střed přepíná kanály a listuje v menu. Tady bych YAESU zkritizoval, protože by to bylo logicky i ergonomicky daleko lepší naopak! Když už si výrobce myslí něco jiného, měl by aspoň ponechat možnost volby uživateli.

Z barevného displeje jsem měl trochu obavu. Ze světa mobilů víme dobře, co udělá barevný dsiplej v jasném dni, neřkuli na sluníčku. Tato obava se v případě FT-3D ukázala jako zcela neopodstatněná. Displej je vybaven transreflexivní folií, což v praxi znamená, že čím víc na něj svítí sluníčko, tím lépe je vidět. Skvělé! Jedinou daní za tuto vychytávku je razantní úbytek barev, což ale není na úkor čitelnosti. Pokud používáte ručku v místnosti, a displej po nastavené době zhasne, vidíte jen černo, což vás brzy začne štvát. Jeden nejmenovaný radioamatér nelenil, vzal do ruky měřák, a zjistil, že minimální podsvícení si vezme kolem 10 mA. Stačí tedy zapnout podsvětlení trvale, a máte zajištěnou čitelnost za všech okolností, tak, jak jste byli zvyklí z černobílých displejů.    

Displej je sice odporový, takže pro to, aby zareagoval na dotek, vyžaduje určitý tlak. Je to však naprosto přirozené, a po pár minutách jste kamarádi. Citlivost je oproti FT-2D o něco lepší. Ačkoli výrobci razí trend dotykových displejů, nedám stále dopustit na poctivou mechanickou klávesnici. Nenabízí sice tolik možností, avšak můžu s ní ovládat rádio i poslepu nebo v rukavicích, případně v krajní nouzi i s rozbitým displejem. Stejná situace, jako když si po pádu ze skály rozbijete displej na dotykovém telefonu – ty tři čísla 1-1-2 zkrátka nevytočíte, a jste tak i v jednadvacátém století prošpikovaném chytrými technologiemi odkázání na milost náhodných kolemjdoucích, zatímco důchodci s tlačítkovými mobily jsou vysmátí.

Z hlediska funkčnosti není FT-3D na první poslech co vytknout. Vše je funkční, včetně poměrně rychlé GPS. Citlivost přijímače s velmi širokým rozsahem je spíše průměrná. Nečekejte nějaké zázraky ani na radioamatérských bandech. Prostě funguje, ale v citlivosti ji často trumfne i Baofeng za pár stokorun. Samozřejmě se tu nebavíme o odolnosti proti parazitním signálům či rušení. Tam, kde bude Baofeng dávno zahlcený, bude FT-3D, ale i každá jiná lepší ručka, nadále fungovat.
Nemile mě překvapilo, že jsou v přijímaném signálu slyšet dotyky displeje. Nejedná se o žádnou signalizaci, nýbrž o nedostatečné odstínění obvodů displeje od přijímací části. To by se u takto drahého rádia stávat nemělo.

Další věcí, která mě nemile překvapila, je náladové APRS. Sice nejsem aktivním uživatelem, ale tu a tam si tuhle funkci zapnu, a sleduju provoz. FT-3D zachytila cca polovinu paketů, zatímco jiné, i poměrně silné, ignorovala. Souběžně zapnuté jiné rádio zobrazilo s přehledem pakety všechny. Má zkušenost není ojedinělá, ani není způsobena vadou konkrétního kusu. Jedná se zkrátka o vlastnost, nebo spíš nectnost, o které si můžete počíst i na zahraničních fórech.

Výkon stanice je dobře odstupňovaný: 0,3 – 1 – 2,5 – 5 W. V provozu se stanice chová tak, jak se od ní očekává. Nekoná se žádné přehřívání, ani jiné taškařice. Trochu vadí mírně nižší citlivost, což ale třeba při převaděčovém provozu většinou nemáte šanci poznat. Porovnával jsem s YAESU FT-70, to pro ty, kdo by se chtěli ohradit, že na své FT-3D nic takového nepozorovali.  

FT-3D disponuje dvěma nezávislými přijímači, z nichž jeden je širokopásmový, a poslouchá už od středních vln. Bohužel nedisponuje feritovou anténou, která je pro poslech delších vln mnohem ideálnější než pendrek, a která se vešla i do legendární miniatury YAESU VX-3. Poslech silnějších AM stanic na krátkých vlnách je možný i na pendrek. Pokud chcete slyšet víc, poslouží lépe pár metrů drátu namísto gumového šidítka. Na SSB, které poslouchal už stařičký Kenwood TH-F7, můžete zapomenout. Na rozdíl od zmíněného Kenwoodu však oba přijímače u FT-3D mají vyrovnanou citlivost, zatímco u TH-F7 šilhaly jako opilý lev.

FT-3D má samozřejmě možnost digitálního provozu C4FM, který funguje u všech YAESU rádií, která ji mají implementovánu, na výbornou. Osobně vůbec nechápu, proč se tato skvělá a čistá digitální modulace v Evropě příliš neprosazuje, na rozdíl od velmi nehezky až příšerně znějícího DMR.  V USA je situace zcela jiná. Asi jsme holt starý kontinent. C4FM, neboli Fusion, umožňuje, stejně jako zmíněné DMR, dva hovory na jedné frekvenci současně, avšak v nesrovnatelně vyšší kvalitě, kterou bych se nebál nazvat HIFI.

Při praktických testech s modulací C4FM jsme uskutečnili bez problémů srozumitelný hovor i za situace, kdy analogový signál byl již téměř nečitelný (samozřejmě se stejným výkonem, anténou, a na stejné frekvenci.) Stačilo stisknout jediné tlačítko, a z bídného analogu se rázem stal solidní digitál. Ostatně, to je další z výhod C4FM, oproti DMR. Nemusíte nic nastavovat. Jen tlačítkem přepínáte druh modulace. YAESU šlo však ještě dál, a umí automaticky detekovat, o jakou modulaci se jedná, a v té pak také vysílá. Digitální vysílání pak zvládne i malé dítě, neboť stačí jen mačkat a pouštět PTT tlačítko. O nic jiného se nestaráte.

FT-3D disponuje akumulátorem 2200 mAh. Při praktickém provozu je výdrž zcela adekvátní, dokonce bych řekl nadprůměrná. Doporučuju dokoupit za pár stovek originál stojánkovou nabíječku, abyste nemuseli čekat na dobití celou noc. Výrobce nabízí i vodotěsné bateriové pouzdro na tři tužkové baterie, se kterým můžete zůstat na příjmu i po vybití akumulátoru. V takovém případě se jen omezí vysílací výkon, jinak vše funguje stejně.

Ručka je vybavena i technologií Bluetooth, což znamená, že můžete mít FT-3D třeba v batohu, a na uchu běžné handsfree od telefonu. Stiskem a držením tlačítka na bezdrátovém sluchátku vysíláte, když ho uvolníte, posloucháte. Funguje to takto mnohem logičtěji, než třeba u Anytone 878, kde na PTT potřebujete samostatný modul bezdrátového tlačítka. Problémy s BT, zmiňované na zahraničních fórech, jsem nezaznamenal. Testoval jsem tři sluchátka různých výrobců.

FT-3D je krásná ručka. Kromě výše zmíněných nedostatků bych jí vytkl snad jen poněkud horší, resp. slabší reprodukci. Zkrátka by si zasloužila kvalitnější repráček, případně doladění nf zesilovače. Při recenzování této vlajkové lodi se nelze ubránit srovnání se starší YAESU FT-2D. Nemá sice tak moderní design, ale má větší displej, byť není barevný, což ale nemusí být nutně nevýhoda. Má lepší reprodukci, a pocitově bych řekl, že funguje po všech stránkách o chlup líp, tak nějak odladěněji. Výrobce by měl ještě zapracovat na firmware. Teprve pak se z FT-3D může stát královna všech moří.   

V nejbližší době vám dám formou další recenze z řad Yaesu odpověď na otázku z úvodu, tedy, zda raději tuhle ručku, nebo si lze vystačit s levnější.

Máte praktické zkušenosti s FT-3D? Podělte se v komentářích.