Pár poznámek k radiovému rušení

Podnětem k napsání tohoto textu byla dnešní debata s Mirkem OK1UVU o nezaviněných problémech převaděče OK0F.

Rušení je v oboru bezdrátové komunikace nutným zlem. Potýkali se s ním už Nikola Tesla i G.Marconi při svých pokusech. Dříve mělo původ převážně v atmosféře, kde probíhají větší či menší výboje prakticky neustále.  Postupně se začaly přidávat další zdroje, tentokrát už pocházející z lidské činnosti. V dnešní době je rušení doslova věda.

Nejpoužívanější FM modulace odolává atmosférickým poruchám téměř dokonale. Oproti původní, a stále ještě z nejrůznějších důvodů používané modulaci amplitudové a jejích odvozenin, je tu doslova obří skok. Když chceme mluvit o rušení, neměli bychom zapomenout ani na odolnost přijímače. Právě teď tu máme ručku naladěnou na OK0BC, přičemž se do užitečného signálu v pravidelných intervalech dostává zavrčení způsobené externím čidlem meteostanice. A přestože čidlo pracuje na odlišné frekvenci,  byť ve stejném pásmu, vzdáleno pět metrů, a přestože ručka není levný Baofeng, najde si rušení cestu, a ručka si to zavrčení neodpustí.

V hustě obydlených aglomeracích, typicky sídlištích, kde má každá domácnost svoji wifinu, svoji mikrovlnku, je situace doslova zoufalá. Při provozu na vyšších pásmech VKV, s již zmíněnou frekvenční modulací, to možná ani nepoznáte, ale na krátkých vlnách je to doslova katastrofa. Skvělým zdrojem rušení jsou úsporné žárovky a spínané zdroje. Člověk má dojem, že výrobce o odrušení v životě neslyšel, a Číňan spoléhá na to, že dnes už nikdo neposlouchá rádio na středních vlnách, nedejbože aby provozoval radioamatérskou aktivitu na vlnách krátkých, kde se bavíme o řádově slabších signálech, než u tranzistorového rádia. U zmíněných výrobků spotřební elektroniky zatím většinou platí, že značkové žárovky (např. OSRAM) a adaptéry (např. SAMSUNG) téměř neruší. Najdou se samozřejmě výjimky. Ale taková LED žárovka z Ikei značky LEDARE (tři kousky tu máme jako odstrašující příklad,) to je doslova radioamatérova smrt.

Samostatným případem rušení je přítomnost blízkých vysílačů, ať už jsou rozhlasové nebo jiné komerční. Do několika stovek metrů od nich si radioamatér na některých pásmech příliš nezavysílá. Často je to však způsobeno nikoli vysílačem, ale neodolným zařízením. Kdysi na chatě na horách jsme měli třista metrů nad sebou vysílač. Visí na něm mobilní antény a pár parabol. V pásmu 2m bylo vše víceméně v pořádku, avšak jakmile chtěl člověk zachytit cokoli na 70cm, slyšel jen pískot a vrčení. Zdálo se, že jediným řešením je v noci tajně vysílač podpálit, jak se to teď děje v Anglii a dalších evropských městěch (ponechme stranou, že je to kvůli nevyzpytatelnému vlivu 5G na lidské buňky.) Řešení bylo nakonec snazší, ačkoli dražší, než kanystr a sirky. Nebudeme vás napínat. Stačilo vyměnit Baofeng UV-5R za Yaesu FT-70, a najednou byl klid. Tu a tam se sice v pásmu 70cm ozvalo zabzuknutí, jako když nesmělý komár testuje, zda spíte, ale pásmo bylo normálně použitelné.

Lokální rušení postihují zejména jednotlivé radioamatéry. Daleko horší však je, když nějaká forma rušení postihne převaděč.  Zrovna dnes jsme tuto záležitost probírali s Mirkem OK1UVU, vedoucím operátorem převaděče OK0F na Suchém vrchu. O tuto mimořádně příznivou kótu (995 m.n.m) na pomezí Čech a Moravy je mezi radiokomunikačními společnostmi pochopitelně velký zájem, což samozřejmě může představovat problém.

V případě převaděče OK0F, jehož dosah byl stejně legendární, jako svého času OK0C na Černé hoře, se tento problém jmenuje ČEZ, přesněji retranslačka odečtových elektroměrů z vedení vysokých napětí. Datové impulsy odesílá toto zařízení v intervalu 0,5 sekundy. Ponechme stranou, že je v takové četnosti nejspíš nikdo nepotřebuje ani nesleduje. Problém spočívá v tom, že vysílané impulsy podle zákona schválnosti, který platí stoprocentně, interferují se vstupem převaděče. ČEZ má dozajista k dispozici více frekvencí, zatímco převaděč to má jasně dané. I přes velké úsilí se Mirkovi OK1UVU nepodařilo docílit jakékoli změny na straně viníka.

Naplno se zde projevila neochota mamutího polostátního podniku, potažmo i ČTÚ, řešit stížnosti „nějakých radioamatérů.“ Nikoho ani nezajímá, že převaděč byl na kótě mnohem dříve. Tady se rovněž ukazuje, že radioamatérské frekvence jsou zcela upozaděny a podřízeny zájmu komerčních (čti platících) subjektů. Jako by už všichni zapoměli, že to byli právě radioamatéři, kteří přispěli k vývoji a rozvoji bezdrátové komunikace. Nebýt jich, možná ještě dnes komunikujeme výhradně po drátech. Mimochodem, převaděč OK0C rovněž „dojel“ na rušení z komerčního radiového spoje.

V dnešním poněkud přetechnizovaném a přepočítačovaném světě zkrátka stále více platí, že pokud chce radioamatér aspoň něco slyšet, musí na venkov, kde může za tichých nocí v klidu popíjet whisku s astronomem, který tam prchnul už před lety.

Abychom však ani v případě nemožnosti přestěhování nepropadali depresím a nevraceli koncese, je tu jedna možnost. Sice tak trochu souvisí se zmíněnou přetechnizovaností, ale stále v ní je patrný původní princip radioamatéřiny, tedy komunikace bez drátu. Na výběr máte DMR, Fusion, pozvolna zmírající D-Star, ale i pár dalších režimů typu FT8. Digitální režimy jsou díky počítačovým korekcím chyb a dopočítávání chybějícího obsahu rušení velmi odolné. Nelze si však nevšimnout, že s nástupem digitálu, navázaného na internet, se pozvolna vytrácí původní HAMSPIRIT.  
Nenechme si ho vzít!