Postřehy z Kozákova

V sobotu 11.září se uskutečnilo tradiční radioamatérské setkání na Kozákově, v nadmořské výšce 744 metrů. Byla tam k vidění spousta zajímavých věcí, a samozřejmě se to neobešlo ani bez nezbytného haraburdí. Došlo dokonce k jedné dramatické situaci.

Mezi použitým radiomateriálem se objevila i dvě místa s novými věcmi: prodejce součástek a měřicí techniky za výprodejové ceny hezkyden.cz, a prodejce radiostanic a přehledových přijímačů vysilacky.com.

Počasí se na Kozákově mění jako na horách. Nezklamalo ani tentokrát. Ačkoli většina návštěvníků ráno vyjížděla z jasného počasí, nad kopcem bylo v půl osmé černo jako v pekle. Netrvalo dlouho, a došlo na blesky. Spustil se prudký déšť. Ti, kdo už měli své zboží vystavené, ho narychlo přikrývali, a všichni se pak krčili ve svých čtykolových miláčcích a doufali, že to brzy přejde. Stalo se. Černé mraky zmizely, objevilo se sluníčko. Ti, kdo přijeli o hodinu později, se už jen divili, proč je tak mokrá tráva.

Většině z vás asi není třeba Kozákov představovat. Skvěle se z něj vysílá, ale i skáče s padákem. Ze startovní hrany lze shlédnout Krkonoše, Trosky, Hrubou Skálu, Valdštejn, Bezděz, Ještěd. Kdo chce vidět ještě víc, může využít vojenskou rozhlednu. Na plochém vršku je dostatek parkovacích míst. Ještě se nestalo, aby auta zaplnila celou louku. Každý se samozřejmě snaží zaparkovat hned na začátku v naději, že právě u něj utratí koupěchtiví zájemci všechny peníze, ale ono je to ve finále jedno. Pokud neparkujete úplně stranou, určitě se dočkáte hloučku zvědavců, z nichž devět moudře filozofuje nad nabízeným zbožím, a desátý koupí.

Popisovat prodávaný sortiment by bylo nošením sov do Athén. Všichni se snaží utržit aspoň pár korun, aby, jak říkají, “bylo na benzín.”
Přišel k nám postarší chlapík, abychom mu vyzkoušeli ručku, kterou před chvílí za dvě stovky koupil. Byl to Retevis, který jako by z oka vypadl známému TYTu UV88. Rádio bylo zcela funkční, pěkně zachovalé. Šťastného majitele jsme jen upozornili, že až se mu vybije, bude potřebovat nabíječku (kterou samozřejmě nedostal.)

U dodávky “vysilacky.com” bylo možno zakoupit za pár stovek úplně nové stanice. Jednalo se o vystavené kusy nebo vzorky od výrobců. Byly mezi nimi pěkné ručky buď pro pásmo 2m, nebo 70 cm (dualbandy došly,) a také mnoho CB stanic. Vše v originálním balení, ceny smluvní. Pokud chcete ušetřit, brnkněte jim, třeba se na něčem domluvíte.

Milý byl mladší pán, který u nás koupil pro svého synovce PMR Sencor SM-600 za čtyři stovky. Sám držel v ruce Baofeng UV-5R s velkou baterií a dlouhou anténou, a pochvaloval si, jak mu rádio dlouho vydrží, ale tady na kopci (pod vysílačem) nějak nechce poslouchat. Když jsme ho pak potkali na startovní hraně, odkud PMRkáři rádi uskutečňují spojení, držel v jedné ruce Baofeng, který už zase žil, a v druhé pěknou PMR Radioddity PR-T1. Nechápavě kroutil hlavou, že synovec s čerstvě zakoupeným Sencorem dělá jedno spojení za druhým, zatímco Radioddity, i Baofeng je sotva slyší. Bylo na něm vidět, že by Sencor nejradši malému synovci vytrhl, a svoje ručky rozšlapal.

Někteří jedinci na kopci tradičně tábořili již od čtvrtka. Měli tak dostatek času si zavysílat a popít pivko, a navíc ušetřili za vstupné, které bylo tentokrát rozděleno podle toho, zda jste pouhými návštěvníky (50 Kč,) anebo jste se přiznali, že chcete něco prodávat (80 Kč.) Tržní hospodářství již dorazilo i do Klubu českých turistů, kteří prodejní plac včetně chaty zdědili z předválečných let.

V pátek nebyla nouze ani o drama. Zatímco někteří radioamatéři již byli na místě, další přijížděli. Za tmy přijel i jeden s terénním autem. Aby neoslňoval kempující, piknikující, popíjející, a vysílající, vypnul světla a nechal jen denní LED. Pomalu přijížděl k okraji louky a chystal se zaparkovat, když tu se ozvala divná rána. Řidič vystoupil, a před předním kolem uviděl chlapa ve spacáku. Ten naštěstí nespal, a když viděl, jak se k němu auto přibližuje, vší silou mu kopl do nárazníku. Asi není třeba se rozepisovat, co by se stalo, kdyby spal. Řidič byl rozklepaný ještě v sobotu, a dušoval se, že až přijede příště, zapne celou rampu světel.

Bylo milé na kopci spatřit šedivějící usměvavé tatínky s malými dětmi, možná budoucími radioamatéry, zatímco mladá maminka doma vaří (ve skutečnosti má nohy na stole, užívá si vzácného klidu.)

Od prodejců bylo slyšet, že lidi kupují stále míň, a od diváků, že nabídka je stále chudší. Ve skutečnosti to bylo stejné jako vždy, ale menší chuť utrácet byla znát. Bylo fajn vidět známé tváře, včetně Rudy OK1HK, který už třicet let vypadá stejně. Příjemné bylo popovídání s Martinem OK1ZOO, mimo jiné o nevděčné řeholi psaní webu pro radioamatérskou veřejnost.

Setkání se zkrátka vydařilo. Budeme se těšit na shledanou opět na jaře!