Výborná bleskojistka zdarma

Dnes si povíme o bleskojistce, kterou můžete mít zcela zdarma. Nejspíš ji už doma máte a ani o tom nevíte. Nevěříte?

Blíží se doba bouřek, což znamená pro každého radioamatéra starost s odpojováním antény. Nemusí to však být jen bouřky, které rády ničí vstupní obvody transceiverů. Stačí husté sněžení, k tomu trocha větru, a statická elektřina vykoná své.

Nejlepší prevencí proti takovým událostem je samozřejmě odpojení antény. Můj báječný děda měl u krystalky na nočním stolku anténní přepínač, který v jedné poloze připojil anténu k přijímači a ve druhé ji uzemnil. Mezi anténní svorkou a zemí bylo zubaté jiskřiště. Krystalka obsahovala jediný polovodič, kterým byl nejprve galenitový krystal a později germaniová dioda. Obojí bylo i v té době snadno nahraditelné, a tak hrozily nepříjemnosti spíše posluchači s nasazenými vysokoohmovými sluchátky.

Také dnes je většina bleskojistek řešena jako jiskřiště. I když to dobře vypadá, podle mého názoru je to úplně k ničemu. Než dosáhne napětí na anténě takové výše aby přeskočila jiskra, která náboj svede do země, jsou vstupní obvody přijímače dávno v křemíkovém nebi. Za mých mladých let se říkalo, že jeden milimetr jiskry je 1000 voltů. I kdyby to byla jen z poloviny pravda, je jasné, že bleskojistka s jiskřištěm je jen tahákem peněz z vaší kapsy, protože nic ne(za)chrání. Z vlastní zkušenosti vím, že KV přijímač dokáže odpálit i bouřka vzdálená desítky kilometrů, o které nemusíte vůbec vědět.

Řešení, jak předejít poškození statickou nebo naindukovanou elektřinou, má přitom každý na dosah. Stačí paralelně k anténnímu konektoru připojit jakoukoli větší indukčnost, tedy cívku, která svede nežádoucí elektrický náboj do země (samozřejmě za předpokladu, že máte stanici uzemněnou.) Vysoká indukčnost představuje pro frekvence používané radioamatéry tak vysoký odpor, že nemá na chod transceiveru prakticky žádný vliv, ať už jde o příjem, nebo vysílání.

V mém případě jsem si pro bleskojistku zvolil malinký síťový transformátorek ze starého CD radiomagnetofonu, přesněji jeho primár (původně zapojený do sítě.) Ohmmetr ukazuje odpor vinutí 460 Ω, ale to není podstatné. Můžete použít jakoukoli cívku s mnoha závity, ať s jádrem nebo bez jádra, napadá mě třeba nějaké relé. Tuto cívku pak jednoduše zapojíte paralelně s anténním konektorem a máte po starostech s bouřkou. Nezaznamenal jsem žádný negativní vliv na příjem ani na vysílání. Také hodnota PSV zůstává stále stejná.

Jak vidno, nejjednodušší řešení bývají nejlepší. Hlavní uplatnění to bude mít samozřejmě u KV antén, kde je pravděpodobnost statické elektřiny nejvyšší, ale nebude na škodu ani u antén pro VKV nebo UKV. Samozřejmě počítejte s tím, že pokud vám uhodí přímo do antény, nezachrání vás nic. Taková možnost je však velmi málo pravděpodobná. V ostatních případech by mělo být vaše zařízení pro většinu situací chráněno.

Pár poznámek:

Popsaná bleskojistka není nic nového a mezi radioamatéry je tu a tam využívána. Testování jsem prováděl při vysílacím výkonu do 20 wattů, protože tu teď nic výkonnějšího nemám. V nějakém málo pravděpodobném případě by se snad mohlo stát, že se náhodně trefíte do rezonanční frekvence obvodu, jehož součástí je přidaná cívka, což by zejména při vysokých výkonech možná mohlo způsobit jisté nemilé překvapení. Byl bych proto nerad, aby mi pak někdo spílal, že si doma udělal ohňostroj. Buďte obezřetní a přiměřeně opatrní, ostatně jako při jakémkoli jiném experimentování. Abychom eliminovali nežádoucí efekty, nabízí se i možnost cívku při vysílání odpojovat, neboť popisované řešení má význam především jako ochrana přijímače. Z hlediska elegance bych volil spíše cívku bez jádra, ale jak ukazuje můj praktický pokus, není to bezpodmínečně nutné.

Jako ochrana před statickým nábojem by mohl vyhovět také bezindukční odpor v řádu desítek či stovek kiloohmů, ale zatím jsem netestoval.

Existují samozřejmě i polovodičové bleskojistky, ale s těmi nemám žádné zkušenosti.

Je pravděpodobné, že zejména dražší transceivery již mají nějakou podobnou formu ochrany anténního vstupu zabudovanou. V návodech se o tom však nepíše, a spoléhat se na to proto nedá. Někdy totiž stačí se v suchém prostředí neopatrně dotknout anténního konektoru a může být vymalováno i bez bouřky. V každém případě by transceiver, především ten krátkovlnný, měl být uzemněn, aby se měl nežádoucí elektrický náboj kam ztratit. Na to myslete především při napájení z baterie, neboť síťové zdroje zpravidla uzemněné bývají. Samozřejmě můžete namítnout, že kolík v zásuvce není ideální formou uzemnění, a budete mít pravdu, ale to by bylo zas na jinou debatu. Z hlediska statiky je vždy lepší nějaké uzemnění než žádné.