Morseovka kráčí na smetiště

Za takový titulek bych si ještě před pár lety vysloužil opovržení. Jenže komunikační technologie letí vpřed, a tak je kdysi velmi populární morseovka odsouvána do pozadí.

Někdy v polovině 19. století přišel Alfred Vail s návrhem abecedy, sestávající z teček a čárek, která se zachovala až do dnešních dní. Možná se mě chystáte opravit, protože to byl přece Samuel Morse, kdo morseovku vymyslel. Kdepak. Vail byl tenkrát pouhým asistentem tohoto amerického malíře a sochaře. Morse jen nebyl tak drzý, aby kradl vynálezy jako Edison, proto se jméno Alfred Vail zachovalo do dnešních dní. Ačkoli, když se nad tím tak zamýšlím, ani Vail nebyl tak docela bez inspirace. Uzlové písmo Inků byla vlastně taky “morseovka.”

Proměnit abecedu do teček a čárek byl geniální nápad, především v dobách, kdy technologie přenosu hlasu ještě čekaly na své objevení. Napadá mě třeba jiskrový telegraf – v té změti prskání, které je dnes považované za nežádnoucí rušení, by se jakýkoli hlas ztratil – ovšem vypouštět do éteru kratší a delší shluky jisker zní vcelku proveditelně. Představuju si klasický zvonek u babičky a dědy, na kterém byla pověšená plochá 4,5 V baterie a ovládal se zvonkovým tlačítkem. Tímto primitivním zařízením sestávajícím z cívky a přerušovače se dalo také telegrafovat, k velké radosti majitelů rozhlasových přijímačů a televizorů v okolí. Morseovka se hodí i pro telegrafování světlem – ani zde nemá dodnes náhradu.

Dnes už ani námořníci netelegrafují v nouzi SOS. Vyšlou signál přes satelit a doufají, že na druhé straně komunikačního řetězce u radarové stanice operátor zrovna nechrápe, protože na konci je vždycky člověk, který pomáhá a zachraňuje. Morseovku se nemusí učit ani zájemci o radioamatérskou koncesi – protože přece máme moderní digitální módy. Ano, máme i Google, a proto nemusíme vlastně ani myslet.

Díky taťkovi OK1DHG jsem na morseovce vyrůstal. Dodnes mám v živé paměti vojenskou radiostanici RM-31, ze které se prostřednictvím vysokoohmových sluchátek linula spleť teček a čárek, a motýlkem pod půlkulatým krytem se dolaďoval záznějový oscilátor, a bylo tam i bílé tlačítko, které se při tom muselo držet, ale taťka tam měl pružný plíšek, který ho držel za něj, což bylo asi praktičtější.

Svět teček a čárek je pro mě pravá radioamatéřina – a to i přesto, že morseovku zas tak dobře neumím. Telegrafie je umění, které neovládá každý, a možná i v tom spočívá její krása. Jakmile telegrafie definitivně zmizí ze světa, zmizí i zařízení, která se ještě dala opravit. Zbydou jen digitální přenosy, kde když se pokazí čip, nebo přijde nějaké záření, lhostejno jestli od člověka nebo od Slunce, tak si ani neprdneme, a zůstaneme bez spojení. Pak bude zase třeba tisíc let trvat, než nějakého nového Nikolu Teslu napadne sestrojit jiskrový telegraf, který bude zase o řád dokonalejší, a ten nový Tesla bude zase říkat: “Nevadí, že mi lidé kradou nápady. Vadí mi, že nemají své vlastní.”

Technologie letí vpřed, ale my jsme stále primitivní. Nakonec nás technologie zahubí – a bude to mnohem dřív, než Slunce vyroste až někam za dráhu Jupitera, a naši planetu smete i se všemi vynálezy, které lidstvo vymyslelo. Jenže Morseovka je tak geniální, že ji určitě někdo vymyslí na jiné planetě znovu, anebo ji prostě ukradne, protože těch teček a čárek jsme do vesmíru vyslali za bezmála 200 let tolik, že jednou zákonitě musí narazit na nějakou inteligenci, která si řekne, že je to docela použitelná abeceda.