Radiová spojení přes meteority

Pokud nemůžete v noci spát, můžete buď zírat do stropu, anebo využít čas pro pozorování meteorického roje Perseid. Radioamatéři mají navíc unikátní možnost využít ionizované stopy meteoritů jako odraznou plochu pro radiový signál, a dovolat se tak do míst, kam je to za normálních okolností prakticky nemožné.

Pro komunikaci přes mimozemské těleso se nejčastěji využívá Měsíc. Spojení se uvádí jako /EME (Earth-Moon-Earth.)  Pokud disponujete dostatečným výkonem (pro pásma VKV/UKV v řádu kilowatt, pro vyšší pásma desítky wattů,) a soustavou směrových antén, můžete se při troše štěstí dovolat třeba do amazonského pralesa, či na opuštěný ostrůvek v Pacifiku. Podmínkou je, aby protistanice měla obdobnou výbavu, a pochopitelně byla na příjmu. Než se signál ozve z reproduktoru prostistanice, uběhnou téměř tři vteřiny, neboť musí rychlostí světla urazit 384.000 km k Měsíci, a zase zpátky.

V Nové Pace se spojemím EME zabýval dlouhá léta Standa OK1MS. Za městem měl u domku postavený stožár, a na něm osm sfázovaných YAGI antén. Za vhodných podmínek namířil antény k Měsíci a vysílal. Mělo z toho zážitek půl města, neboť obraz v televizorech udivených občanů dostával mořskou nemoc. Po nějakém čase si zvykli, a Standovi tuto zálibu se skřípěním zubů mlčky tolerovali.

Ale zpátky k našim Perseidám. Spojení prostřednictvím ionizovaných stop po meteoritech se uvádí jako /MS (Meteorit Scatter.) Ačkoli na Zem dopadne každý den více než 10 milionů meteoritů, pro radioamatérské využití jsou vhodné jen ty, které lze spatřit pouhým okem, a tudíž za sebou zanechávají ionizovanou stopu využitelnou pro odraz signálu. Za normálních okolností jsou viditelné průměrně dva za hodinu. Při takové četnosti se nikomu nechce spoléhat na to, že kolem něco proletí. Statistika je ošemetná věc, a tak se klidně může stát, že celou noc nespadne nic. Proto jsou s oblibou využívány pravidelné meteorické roje (těch významnějších je kolem dvanácti do roka,) kdy lze během hodiny spatřit až několik desítek ohnivých čar.

Meteorit vniká do řídké zemské atmosféry rychlostí desítek kilometrů za sekundu. Třením o molekuly vzduchu ve výškách kolem 100 kilometrů se kosmický kámen postupně zahřeje na velmi vysokou teplotu, která má za následek, že okolní vzduch nejen svítí, ale i ionizuje, tedy stává se vodivým. Tato stopa se navíc na pár okamžiků rozptýlí do širokého okolí, čímž vytvoří velkou odraznou plochu.

Z výšky, ve které se toto improvizované zrcadlo nachází, je možné dle zákona odrazu a dopadu vypočítat, že spojení na Zemi lze uskutečnit až na vzdálenost 2500 kilometrů. Je to sice výrazně méně, než při spojení odrazem od Měsíce, ale zato mnohem větší exotika. Jak už vás asi napadlo, máte na spojení poměrně málo času. I když disponujete kvalitním přijímačem, výkonným vysílačem a ziskovou směrovou anténou, při odeslání souvislého řetězce znaků nemodulovanou telegrafií (A1) se můžete velmi zapotit.  Zpravidla si to usnadníte tím, že odesílanou sekvenci nahrajete, a v příhodném okamžiku bleskově odešlete. Stejně jako musíte bleskově odesílat, musíte i bleskově přijímat. Diktafon je nezbytností.

Dnes na převaděčích diskutovalo několik „nespavců,“ kteří se tomuto provozu věnují. Pokud s ním máte také zkušenost, můžete se s ostatními podělit v komentářích.