Zkontrolujte si bílé hole

Všichni víme, jak se zima dokáže podepsat na anténách. Nemusí být zrovna obaleny ledem, který je láme nebo deformuje. Největším nepřítelem antén není led, ale voda. Je všeobecně známo, že radioamatér řeší problém tehdy, když už to prakticky nefunguje. Asi málokdo měří u své dualbandové antény pravidelně PSV. Často slyšíme, že “dokud se dostanu do převaděče X, X a Z, je to v pohodě.” Co na tom, že často se z antény vyzáří namísto deklarovaných 25 W jen 5, a že se koncový stupeň kroutí jako housenka (tedy kroutil by se, kdyby neměl ochranu.)

Před pár dny jsme museli sundat anténu umístěnou na balkoně v sedmém patře. Jednalo se o dva a půl metru dlouhou bílou hůl zn. Hoxin, vysunutou držákem do prostoru, aby “viděla” i za roh. Nastala typická havarijní situace – anténa zcela ohluchla. Odhaleno to bylo tak, že přestala slyšet 50 km vzdálené letiště, které jinak na FT-818 hrálo jako Praha I. ( tedy když ještě na 639 kHz vysílala.)

Na 145 MHz hlásil anténní analyzátor MFJ-226 PSV 1:96. Kdyby na konci koaxiálu žádná anténa nebyla, možná by to vycházelo líp. Nemělo samozřejmě smysl zkoumat další frekvence, přesto jsme ze zajímavosti nechali anténu analyzátorem projet. Na některých KV frekvencích vykazovala PSV kolem 1:2.5, což uvádíme jako zajímavost, protože asi nikoho by nenapadlo tam s takovou anténou vysílat.

Odšroubovali jsme radiály, a bílou hůl jsme opatrně vysunuli z trubkového držáku. Tím se odhalil N-konektor, který se na kabelu podivně viklal. Staří radioamatéři by použili termín “je to vyhnilý.” Na vině však nebyla ani tak “hniloba,” jako spíš nedokonalá kvalita krimpování, které bylo nejspíš provedeno kombinačkami. Konektor však byl stále funkční. Příčinou nefunkčnosti antény byla dle očekávání voda, která začala z konektoru odkapávat. Mokrý byl i konektor, který je nedílnou součástí antény. Z něho jsme vodu museli vyfoukat. Konektor na kabelu jsme opravili a vše smontovali nazpátek. PSV se rázem změnilo na přijatelnější hodnotu kolem 1:2 a anténa zase ožila.

Hodnota PSV 1:2 samozřejmě není ideální. Bílé hole jsou konstruovány tak, aby na radioamatérských frekvencích vykazovaly hodnotu 1:1.2-1.4. V tomto případě bude ještě nutné za lepšího počasí (v ten den mrzlo) anténu rozpůlit (je ze dvou částí) a nechat řádně vyschnout. Měděné vnitřnosti bývají v trubce vymezeny molitanem, který bývá většinou nacucaný jako houba. Také se ještě podíváme na kabel, neboť i do něj mohla zatéct voda.

U bílých holí je voda v konektoru běžná věc. Pokud uvnitř laminátu zkondenzuje, může vytéct k tomu určenou dírkou v patě antény, kterou tam výrobce za tím účelem zanechal. Už ale nepřemýšlel, kam ta voda odteče. Ano, správně! Rovnou do konektoru. Doplnit anténu malou trubičkou, která by vodu odvedla dále od antény, by bylo zřejmě příliš komplikované, ale 100% funkční. Jenže to bychom se pak neměli v čem vrtat a mohli bychom se začít nudit. Voda má tu skvělou vlastnost, že se dříve či později dostane všude.

Pokud konektorové spojení u bílé hole omotáte běžnou plastovou elektrikářskou páskou, vydrží tato ochrana přinejlepším pár měsíců. Stačí, když ji ohřeje sluníčko, a začne sjíždět.
Vulkanická guma je lepší, ale ani ta nevydrží věčně. Voda se do konektoru dříve nebo později stejně dostane (i kdyby měla třeba protéci středem konektoru.) Možná vás napadne, že nejlepší by bylo konektorové spojení nijak netěsnit. Voda přiteče – a odteče. Ano, i tohle chvíli funguje. Výhodou je, že se při rozebírání nemusíte vztekat, když nejde izolační páska sundat.

Při pořizování bílých holí je často doporučováno kupovat nedělené, tedy takové, které nemají uprostřed šroubové spojení. Ano, do nedělených se voda dostává mnohem obtížněji, ale v případě, že uvnitř zkondenzuje – což se při větších výkyvech počasí stává, není ji odtamtud jak dostat, a musíme spoléhat, že vyteče dírkou v patě (samozřejmě do konektoru.) Kromě toho jste si možná u starších bílých holí všimli, že epoxidová pryskyřice, která spojuje laminát s kovem, časem povolí, a trubkou se dá pootočit.

Nejlepším řešením by bylo bílou hůl každé tři roky (což je typická doba, než začne zlobit) vyměnit. To samozřejmě radioamatér neudělá, protože vše se dá opravit – a nás opravovat baví. Jenže intervaly, kdy je třeba bílou hůl sundat, se stále více zkracují, a jednou na tu výměnu beztak dojde. Naše zkušenost je taková, že delší životnost mají antény DIAMOND, ale máme na mysli ty pravé, nikoli napodobeniny, jak jsme již kdysi psali v tomto článku. Ani ty však nevydrží věčně.

A co vy, už jste zkontrolovali svoji anténu, nebo také čekáte, až přestane fungovat úplně?