Buďme rádi za Yaesu FT-70

V posledních dnech se tu rozjela diskuse na téma FT-70, ze které vyplynulo, že jedinou užitečnou věcí na této dualbandové ručce je nejspíš svítilna – která ale vlastně skoro nesvítí. Poněkud drahá baterka za pět tisíc…

FT-70 mě provází životem už hodně dlouho. V průběhu let jsem ji několikrát prodal, a po čase si ji zase koupil. První kousek jsem pořídil v Holicích, už ani nevím, jaký to byl rok. Tenkrát jsem používal Yaesu FT-1D, která se pomalu stávala okoukanou a nastoupila chuť pořídit něco novějšího. FT-70 byla tenkrát horkou novinkou, kterou jsem měl možnost si osahat právě v Holicích na stánku.

První, co mě praštilo, když jsem ji vzal do ruky, bylo: ono je to nějak moc plastový! Tedy, ne že by FT-1D nebyla taky z plastu, ale u sedmdesátky byl ten plast nějaký tmavší a na pohled měkčí. Co se mi naopak líbilo, bylo ovládací kolečko. Většími prsty se ovládalo mnohem lépe, než řehtačky na starších ručkách Yaesu. Novinkou bylo šikmé PTT tlačítko. Na pohled to vypadalo divně, ale jakmile jsem vzal ručku do ruky, okamžitě jsem poznal, že je toto řešení skvělé. Škoda, že od něho Yaesu nyní, počínaje FT-5, upouští. Ostatně, říká to i Murphy: Když je něco dobré, přestanou to dělat.

U FT-70, kterou jsem si teprve osahával před koupí, mě zajímala i možnost příjmu AM modulace. Jak víte, mnohé ručky umožňují poslech letadel jen v omezeném rozsahu 118 – 136 MHz. Jak se ukázalo, FT-70 umí poslouchat AM od 108 do 580 MHz. Po tomto zjištění bylo rozhodnuto. FT-70 jsem si koupil, a FT-1D šla z domu. Přiznávám, že s odstupem času jsem toho trochu litoval, avšak z ručky se již radoval nový majitel a nebylo cesty zpět. Postupem času jsme se s FT-70 sžili. U té první, která byla dokonce možná první v ČR, mi asi nejvíc vadila malá výdrž akumulátoru. U těch dalších, které mi prošly rukama, se to nějak srovnalo – snad výrobce cosi vylepšil, anebo jsem si zvykl.

Pravdou je, že indikace stavu aku je špatně nastavená. Ikonka polovybité baterie bliká při vysílání plným výkonem téměř od chvíle, kdy ručku sejmu z nabíječky. Při příjmu se symbol objeví mnohem později, nejdříve při vyšší hlasitosti, a později už z displeje nezmizí. Přitom při kontrole napětí vestavěným voltmetrem se nic zvláštního neděje a průběh vybíjení je stejný jako u jiných ruček, tedy nijak extrémní. Pro představu, signalizace polovybitého akumulátoru vás začne děsit již při napětí 7,5 V, kdy je akumulátor stále při síle. Je s podivem, že tuto záležitost, která má z větší části na svědomí lehce pošramocenou pověst FT-70, výrobce nevyřešil updatem firmware. Mimochodem, všechny dnes prodávané FT-70 mají poslední verzi fw. (1.11)

Kapacita akumulátoru 1800 mAh není na 5 W dualband nijak oslnivá. Podobnou kapacitu má například Baofeng UV-5R, který však má 5 W jen na štítku a ve skutečnosti je to rádio sotva čtyřwattové. Ale i tak, ač nerad, přiznávám, že Baofeng vydrží na jedno nabití poněkud déle. Velkou nevýhodou FT-70 je zdlouhavé nabíjení, pokud dobíjíte přiloženou nabíječkou zapojenou přímo do stanice. Sice můžete detailně sledovat průběh nabíjení, ale po pár hodinách vás to přestane bavit. Dokoupení stojánkové nabíječky, která naštěstí nestojí balík, je prakticky nutností. Aby to nebylo tak jednoduché, tato nabíječka je poněkud chytrá, a nedobíjí, pokud do ní vložíte vysílačku zapnutou. Ano, je to správné, protože se aku správněji nabije, ale zároveň je to otravné, protože třeba posloucháte zajímavou debatu, a chcete si ji doposlechnout i s právě vybitou baterií. Vložíte stanici do stojánku – a nic! Dokud ručku nevypnete, nenabíjí se. Kromě toho, pokud do stojánku připojíte některý ze starších originálních 12 V adaptérů Yaesu, začne se po chvíli roztékat plastové dno stojánku. Důvod? Stojánek je udělaný na nové Yaesu dobíjecí napětí 10,8 V, které poskytuje adaptér dodávaný s FT-70. Pokud s tím nesouhlasíte, stačí stojánek rozebrat, a na dno pod teplovodivou kostičku gumy, která dosud sloužila jako chladič, vložit kousek plechu, třeba z konzervy. Pak vše pracuje i na 12 V. Tím samozřejmě nikoho nenavádím, protože je to zásah do zařízení, ale mně to funguje.

Nějaký čas jsem uvažoval o zakoupení druhého akumulátoru, ale zatím jsem to neudělal, protože mi nějak nechybí. Pokud bych měl trávit delší čas někde po kopcích, nejspíš bych si ho pořídil.

Určitou nevýhodou FT-70 je kostrbaté programování, kdy je třeba ze stanice vyjmout akumulátor, a dvakrát připojit a odpojit napájecí adaptér. Naštěstí stanici neprogramuju každý den (ve skutečnosti jsem ji měl připojenou k PC všehovšudy asi třikrát.) V balení naleznete programovací kabel, a i když ho ztratíte, je to obyčejný mini USB bez jakékoli elektroniky.

FT-70 je nejspíš jedním z posledních dualbandů, v jehož útrobách se nachází klasický superheterodynový přijímač (s dvojitou konverzí.) Dnešní trend jasně velí zjednodušovat, takže do budoucna už bude (a často již je) vše SDR (přímá konverze,) se všemi přednostmi i nedostatky. Nevím jak to máte vy, ale já mám radši starou dobrou klasiku. V provozu je FT-70 slušně citlivá, ale faktem je, že v některé levné čínské ručky poslouchají o chlup lépe. Co se týká odolnosti v blízkosti silných komerčních vysílačů, dokáže se i FT-70 někdy zahltit. Pro představu, když je UV-5 zcela zahlcen a neslyší, s FT-70 se ve většině případů na takovém stanovišti dovoláte, ale jsou i místa se specifickými vysílači (např. DAB, MATRA,) kde se s FT-70 prostě nedovoláte. Bavíme se o pásmu 70 cm. Na 2 m bandu jsem se s žádným omezením příjmu nesetkal. Je třeba myslet na to, že originální pendrekové antény Yaesu jsou odjakživa laděné na amatérská pásma. Pokud chcete s FT-70 vysílat na sdílených kanálech nebo na PMR (ano, nesmí se to,) je často lepší použít pendrek z nějakého číňana. Pokud jenom posloucháte, klidně si ponechte originální, bude fungovat dobře.

Na FT-70 si výrobce vyhrál i s takovou samozřejmostí, jakou je indikátor TX/BUSY. LED se skládá ze dvou diod vedle sebe. V případě, že stanice zachytí velmi slaboučký signál, který není ještě schopen otevřít šumovou bránu, rozsvítí se jen jedna zelená dioda, tedy polovina indikátoru. Stiskem tlačítka MONI si můžete tento signál poslechnout. Pokud to uděláte, zjistíte, že je to jen nepatrný náznak modulace v šumu, a říkáte si, jak to ta stanice může vůbec rozlišit?! Funguje to i při skenování. Když je signál tak slabý, že se na něm stanice nedokáže zastavit, problikne aspoň polovina zeleného indikátoru, a já vím, že se tam něco děje.

Na FT-70 se mi líbí také funkce SKIP, která je dostupná přímo z klávesnice. Jde o funkci, která dočasně (do vypnutí stanice) při skenování vyřadí paměť, kterou nechcete zrovna poslouchat (buď tam je nezajímavá debata, nebo je kanál obsazen protivným DMR bručením.) Teprve na kopci zjistíte, jak je tato funkce důležitá. Velmi mi chyběla u FT-3, která mě tím neskutečně štvala. Říkal jsem si, že FT-70 za sotva poloviční cenu ji má, zatímco vlajková loď…. ano, i FT-3 funkci SKIP má, ale je schovaná kdesi v menu a nikdy se mi ji nepodařilo v potřebné chvíli hned nalézt, a co si pamatuju, ani to pořádně nefungovalo. Jak je to u FT-5 netuším, ale možná to bude podobně nešikovné.

Jak se můžete dočíst ve specifikacích, FT-70 umí nejen analog, ale i digitál. Jenže ten Yaesu digitál nikdo moc používat nechce, a také převaděčů s C4FM, neboli “Fusion,” je jako šafránu. Je to škoda, protože komunikovat digitálně s Yaesu je velmi snadné. Na rozdíl od DMR nemusíte nic nastavovat. Stiskem tlačítka MODE přepnete na DN a jste v digitálu. Opakovaným stiskem jste zpátky v analogu (FM.) Kvalita digitálu je znatelně lepší než u DMR, které jedinci s citlivějším sluchem zahazují (doslova.) Samozřejmě, pokud máte nastaven digitál na poloviční bitrate, kdy můžete na druhé půlce kanálu přenášet třeba fotky (neznám nikoho, kdo by to dělal,) je kvalita horší. Při plném využití kanálu jen pro hovor je však kvalita přenosu hlasu vynikající, nebojím se říct nejlepší ze všech amatérských digitálních modulací. Při pokusech s protistanicí bylo zajímavé i to, že zatímco jsme se v analogu již téměř neslyšeli, při přepnutí na digitál jsme se domluvili, tedy kostičky držely ještě pohromadě, i když se asi dost nadřely.

Nyní se dostáváme k tomu, proč vznikl tento článek. Jak všichni víme, počet značkových ruček v obchodech se rok od roku snižuje. Ono to možná tak nevypadá, ale ručky založené na stejném čipu jako Baofeng, tedy RDA 1846 (Yaesu FT-4X, FT-65, Alinco..) nejsou již tak úplně značkové, i když mají samozřejmě, na rozdíl od čistokrevné číny, deklarované aspoň nějaké radiové vlastnosti. Proto jsem rád, že se ještě stále dá koupit FT-70, která tyto jednočipovky v mnoha směrech převyšuje. Měl jsem několikrát i FT-3, ale brzy jsem se vrátil zpátky k FT-70, z více důvodů, kromě jiného proto, že pocitově funguje tak nějak lépe. Zkrátka si víc sedíme.

O FT-70 se často mluví jako o nástupci FT-60. Není to tak docela pravda. Ručky sice mají podobné rozsahy, podobný displej atd., ale jinak je přímo srovnávat nelze. FT-60 má samostatnou regulaci hlasitosti, je dle některých poznatků odolnější v pásmu 70 cm, ale díky NiMH akumulátoru je také dost těžká, a její nabíjení je podobně pitomé (zdlouhavé a neurčité) jako u FT-817/818. FT-70 má oproti tomu moderní lithiový akumulátor, je celkově menší a lehčí, ale při nechtěném pádu na zem nebo do louže bych si vsadil spíš na FT-60.

Když to vezmu ze všech stran, FT-70 není dokonalá, ale je to dle mých zkušeností nejlepší ručka, která se dnes dá koupit za přijatelné peníze. Pokud jste zvyklí na 200 pamětí, FT-70 jich má 1105. Moc bych si přál, aby se brzy objevil její nástupce, který bude ještě lepší, ale obávám se, že se už možná neobjeví nic, a časem na ni budeme s čínskou ručkou v ruce vzpomínat, jako dnes s nostalgií vzpomínáme na VX-3, VX-8 a FT-1D.