Made in China

Při sledování trendu nových radiostanic se nelze ubránit dojmu jisté stagnace. Značkoví výrobci, konkrétně Kenwood, Icom, Yaesu, Alinco, na které jsme byli po desítky let zvyklí, velmi opatrně našlapují, než přijdou s něčím novým.

V prvopočátcích těchto firem bylo především nadšení otevřít radiový svět co nejvíce lidem a přinést jim kvalitní tovární radiostanice. V dobách, kdy si český radioamatér vyráběl vysílačky na koleně, případně upravoval radiostanice ze sanitek nebo aut JZD, se daly ve světě koupit krásné profesionální transceivery, bohužel pro většinu Čechoslováků za nedostupné ceny. Některá z těch rádií fungují dodnes – nejsou výjimkou Yaesu, Icomy nebo Kenwoody čtyřicet i více let staré, a majitelé na ně nedají dopustit.

Doba se změnila a dnes si může každý koupit cokoli. Bohužel není koupě radiostanice vázána na žádné osvědčení, a tak je občas na pásmech bordel, ale o tom dnešní článek není. Ceny transceiverů jsou různé. Na lepší ručku ušetříte za pár dní, na lepší stolní transceiver třeba za rok, za dva. V kategorii stolních transceiverů se víceméně nic neděje. Ceny zůstávají již po mnoho let stabilně vysoké. Inovace a vylepšení jsou často spíše kosmetické, zkrátka aby výrobce mohl uvést nový model. Nejlevnější stolní rádia začínají na 25.000 Kč, což není ani moc, ani málo, mám na mysli povedenou KV Yaesu FT-710. Následuje Icom IC-7300, a poté univerzální kombajnem Yaesu FT-991A.

I v tomto nižším segmentu je trh poměrně stabilní a těžko se v nejbližší době dočkáme nějakých změn nebo poklesu cen. Příznivější cenovka většinou následuje vždy, když výrobce uvede nový model, což se stalo třeba u FT-897D, která se ve výprodejích přiblížila dvacetitisícové hranici. Dnes je realita taková, že nám z trhu zmizela oblíbená FT-817/818 a nebyla ničím nahrazena. Když se zákazníci firmy Yaesu ptají, co bude dál, odpoví jim: “Kupte si FT-991A.” Skoro to vypadá, že s FT-991A zanikne i Yaesu. Podobné to bude u ostatních výrobců, kteří jako by se snažili ještě na poslední chvíli vytěžit ze svého portfolia co to dá. Nemá smysl čekat s nákupem, protože levnější už to asi nebude.

Příčinou této situace není snížený zájem, i když je vidět, že lidé méně utrácejí, ale ve velké míře tlak Číny. Patrné je to zejména v kategorii ručních radiostanic, která se za poslední léta výrazně proměnila. Stručně by se dalo říct, že značkoví výrobci už si téměř neškrtnou. Začalo to Baofengem. Těchto “Walkie-Talkie” se po světě prodaly desítky milionů, ale spíš ještě více. U mnoha radioamatérů vzbuzuje stanice úsměv, u některých opovržení, nicméně Baofeng dobyl svět.

Yaesu ve snaze zachránit pro sebe alespoň část segmentu, přišlo s FT-65 a posléze s FT-4X se stejným čipem jako má Baofeng, avšak kvalitnější konstrukcí. Cenově jsme byli na dvoj – trojnásobku Baofengu, a i když to byla stále směšná cena, nedosahoval prodej takových hodnot, jak výrobce doufal. Snažilo se i Alinco, zatímco Icom ani Kenwood nezareagovaly nijak. Tato situace trvá v podstatě dodnes, kdy navíc některé čínské dualbandy klesají pod magických 500 Kč. To by ještě tak nevadilo, protože se stále najde dost lidí, kteří si raději připlatí za lepší kvalitu. Větší problém spočívá v tom, že Číňané se nespokojili s úspěchem Baofengu, a i když je stále vyrábějí, přišli s novým typem radiostanic se zcela novým čipem (BEKEN.)

Tady se patří smeknout před tamními inženýry pomyslný klobouk, protože už jen slepě nekopírují, ale přicházejí s vlastními řešeními. Zmíněný čip je kromě jiných rádií (Radtel, nově bude i Baofeng s barevným displejem atd.) součástí populárního Quanshengu, který toho umí opravdu hodně, ale především přinesl do nejlevnějšího segmentu příjem leteckých frekvencí v AM.

V době, kdy měl přijít Quansheng na trh, jsem odhadoval jeho prodejní cenu na 1500 Kč. Odpovídala by tehdejší situaci na trhu a také poměru cena/výkon ve vztahu k ostatním ručkám. Číňané však po krátké době usoudili, že trh s ručními radiostanicemi nakopnou – nebo zakopou, a zlevnili Quansheng téměř na třetinu této ceny. Sám si říkám, jestli se jim to ještě vyplatí, když při objednání z Číny je to při troše štěstí cena i s poštovným, byť bez využitelné záruky. Mám trochu podezření, že je to jako s “našimi” supermarkety, které nejprve zlikvidovaly malé obchodníky, aby si následně mohly začít diktovat ceny, a tento stav trvá dodnes (no dobře, jsou čím dál nenažranější.) Mimochodem, dobře je to ztvárněno v krásné francouzské komedii “Velký bazar.” Nelze se ubránit dojmu, že zde probíhá cílená likvidace značkových výrobců, a to dosti nevybíravým způsobem. Upřímně, ne že by si to tak docela nezasloužili – jejich cenová politika je hodně nepružná a určitě mají velké cenové rezervy – ale takto masivní útok je opravdu silné sousto.

Možná vás napadne, že by se značkoví výrobci dali zachránit tím, že bychom ignorovali ryze čínské zboží a nakupovali to značkové. Bylo by to krásné, ale stačí zajít v akční čtvrtek do supermarketu abychom viděli, že vůbec nerozhoduje kvalita ani původ, ale jedině cena. Když už je řeč o cenách, možná jste také zaznamenali, že Kenwood konečně přišel s TH-D75, avšak, jak se dalo čekat, s cenou 20.000 Kč. Za takové peníze jsme nakupovali po roce 2000. Sám jsem si tehdy v Holicích koupil za 18.000 Kč krásnou TH-79E, která ve srovnání s dnešními zařízeními sice neměla žádné fíčury navíc, ale byl to dualband a fungoval skvěle, což mi stačilo tenkrát a stačilo by i dnes.

Byla tu snaha prosadit mezi radioamatéry digitální standardy Fusion, D-Star či DMR. Těšili jsme se na malou revoluci. Jenže, přiznejme si, nějak se to nerozmáhá. Mnozí z nás to ze zvědavosti vyzkoušeli, nějakou dobu i používali, ale nakonec stejně vítězí starý dobrý analog. Nevěříte? Však si poslechněte to krásné ticho, které je po většinu dne na D-Star či DMR vlnách, o Fusionu (C4FM) ani nemluvě. Je to dobré maximálně na to, aby hovor neposlouchal kdejaký Pepík s Baofengem.

Chtěl jsem se v dnešním zamyšlení vyhnout Quanshengu, který na některé z vás působí jako červený hadr, ale nedá mi to. Tato ručka, v základu nepříliš použitelná (zejména na AM poslech) doznala zásluhou amatérských programátorů velkých změn, a nyní si troufám říct, že je poslechově srovnatelná například s Yaesu FT-70. Po stránce radiové odolnosti v některých specifických situacích dokonce zmíněnou Yaesu ručku předčí (viz. známá videa kolující na Youtube.) Quansheng je oproti ní lepší i ve výdrži baterie. Opravdu nechci Quansheng vynášet do nebe, i když tu mám na experimentování tři různé modely. Vlastně to rádio nemám rád, jenže za ty prachy nejde ho nemít. Chci tím ukázat, jak agresivní čínská politika potápí segment značkových rádií. U KV je to zatím spíš taková oťukávačka, i když i zde už máme levné srandovní transceivery kolem 2.500 Kč, a ty lépe použitelné za 10.000 Kč a více, např. Xiegu G90.

Trh s ručními radiostanicemi je, zdá se, pomalu ztracený. Jedinou záchranou by mohlo být radikální zlevnění značkových ruček, i kdyby měly spadnout na určité období pod výrobní náklady. Věřím, že by jim dala významná část radioamatérů přednost před čínskými. Jenže to se nestane, jak ukazuje u nových modelů Icom i Kenwood. Naopak to spíš vypadá, že si značkoví výrobci dělají ze zákazníků srandu, viz kromě ceny TH-D75 i ošizený Icom ID-50.

Mám tu teď na stole vedle Quanshengu ručku FT-65, kterou beru do ruky pokaždé, když chci zažít pocit z dobrého rádia. Ano, FT-65 není zdaleka tak vybavená jako Quansheng po úpravě, ale je to poctivé rádio, a Gripeny a L-159 si na ní po mírném odladění poslechnu také. Raději z ní však nesundávám baterii, abych neviděl nápis Made in China, který mi pokaždé připomene, kam to všechno směřuje.