Co je a co není dobré rádio?

Diskuse na toto téma je věčná a internetová fóra plní komentáře, kde každý obhajuje to své. Na rozdíl od mobilů se radioamatéři nebaví o vybavení a operačním systému, ale dohadují se o citlivosti, selektivitě, odolnosti…

U mobilních telefonů, které jsou samy o sobě komplikovanými transceivery, nikdo neřeší radiové parametry, a dnes už ani nikoho nezajímá, jak mu který září do hlavy (SAR.) Uživatel se zaměřuje převážně na to, jaký má mobil operační systém, kolik má megapixelů a kolik megabajtů. Radiové moduly jsou v telefonech víceméně unifikované. Stejně jako se mezi sebou dokáží pohádat majitelé Androidů a iPhonů, dohadují se radioamatéři kvůli stanicím, v jejichž útrobách jsou často prakticky stejné součástky. Tu a tam některý výrobce přidá něco na vstupu nebo na výstupu, udělá jiné grafické rozhraní, dá rádiu jinou krabičku.

Zásadní odlišností se tak stává obvodová konstrukce, tedy zda je ručka superhet anebo SDR. Těch prvních už se mnoho neprodává – daly by se spočítat na prstech obou rukou – anebo možná jedné (Icom ID-52, Yaesu FT-5D, Yaesu FT-70, Wouxun KG-Q330?) Z toho vyplývá, že ostatní rádia jsou víceméně stejná. Teď se mě možná chystáte opravit, protože přece Icom IC-705 není totéž jako Anytone AT-778. Obě stanice však pracují na stejném principu a je jen na výrobci, do jaké míry si hodlá komplikovat život složitější konstrukcí. Lepší rádio si nechá samozřejmě náležitě zaplatit. Jenže ono rádio za tisícovku udělá v 90% případů radioamatérovi stejnou službu jako rádio za 15 tisíc!

Nejlepší radiostanice je pro radioamatéra taková, kterou si postaví úplně sám. Taková mu totiž dá úplně nejvíc, a také nejlépe vystihne základní myšlenku radioamatéřiny. Na tu se dnes už takřka zapomnělo, a stalo se zvykem chlubit se cizím peřím, levnými neznačkami, drahými značkami, a hádat se, co kde výrobce podělal, ošidil, nebo naopak vylepšil. Dnešní radioamatéřina se omezila na dobíjení baterek a běhání po kopcích. Je to takový hon na lišku, ale všem to přijde normální. Kutil, který nakoupí na ebay moduly, ze kterých si sestaví vlastní transceiver, je brán jako divný pavouk a častován dotazy, proč si to radši nekoupí hotové. Přitom ani on už není skalním radioamatérem – jen využije nápadů někoho jiného a dá je dohromady. Ale tak dnešní svět funguje, takže buďme rádi, že se stále najdou jedinci, které neuspokojí, že vysílačka funguje, ale zajímá je „proč a jak.“

Když se dnes ráno objevil v komentářích dotaz, co je třeba udělat pro vlastní amatérskou rozhlasovou stanici, vzpomněl jsem si na své pokusy s oscilátory a modulátory. Kromě tranzistorů jsem coby dítě školou povinné experimentoval s elektronkami, protože mě fascinovalo, jak mohou mít elektrony letící vzduchoprázdnem takovou sílu. Můj rozhlasový vysílač měl tenkrát výkon několika wattů, ale nikdo si mě naštěstí nevšiml. Bylo to v dobách, kdy i držení krystalu bez patřičného oprávnění hrozilo nepříjemnými otázkami patřičných orgánů.

Mám tu pod stolem krabici plnou plošných spojů, které můj taťka během svého bohatého radioamatérského života osadil, a které byly součástí nejrůznějších vysílačů a přijímačů, pokusů, omylů, bádání. K většině desek bych dokázal něco říct. Nikdo už nespočítá, kolik je za každou času a pečlivé práce. Pod stolem odpočívají desky a na stole přede mnou leží vysmívaný Quansheng UV-K5. Proč právě on, a ne dražší rádia, která vlastním? Protože mě stále baví. Přispívá k tomu i aktivita nadšenců, kteří u této jednoduché stanice stále vylepšují firmware. Zatím poslední verze má hezčí menu a samozřejmě stále umí poslouchat od 18 do 1300 MHz. Možná mám štěstí na lokality, protože na (ne)odolnost si nemůžu stěžovat, ale navštívil jsem s ním už tolik míst, že je to trochu podezřelé.

Ano, Quansheng je svým způsobem hračka. Hračka překvapivě funkční a dobře vybavená, za směšnou cenu. Mimochodem, na Quanshengu poslouchám hotspot v pásmu 27 MHz vzdálený bezmála 50 km, a to bez speciální antény – jen jsem u svodu z Diamondu X-50 povytáhl konektor, aby se odpojil plášť koaxiálu, a CB mi tu hraje jako rozhlasová stanice. Měl jsem v plánu koupit levnou CB stanici pro monitoring pásma (hotspoty, 10. dopravní kanál,) ale Quansheng tuto funkci zvládá dobře. Vím, je to „jenom“ CB, ale když ony se tam vedou často zajímavější debaty než na radioamatérských převaděčích, které se v posledních letech transformovaly převážně na zprostředkovatelny informací o včerejším počasí. Věci související s radioamatéřinou se tu a tam dají zaslechnout spíše na direktech, ale ty mají často (někdy záměrně) jen lokální dosah.

Je snadné před ostatními machrovat s drahým transceiverem, ale je to poněkud laciné. Daleko zajímavější je pochlubit se, co zajímavého a odkud jsem slyšel, případně jaké hezké spojení se mi podařilo. O tom je radioamatéřina především – nikoli o poměřování, jestli mám lepší parametry než Pepa s Baofengem. Jak říkají staří amatéři, není umění dovolat se s velkým výkonem – a já dodávám: ani se špičkovým transceiverem.

Odpověď na otázku z nadpisu je tedy prostá: Dobré rádio je takové, které mi dělá radost.