Dnes proběhlo tradiční podzimní radioamatérské setkání na kopci Kozákov (744 m.n.m.) Předpověď počasí byla příznivá, takže i účast nebyla špatná. Auta byla do poloviny louky ve 3-4 řadách. Bylo trochu znát, že část radioamatérů neměla důvěru ve vrtkavé podzimní počasí a raději zůstala doma. Dobře udělali. Kolem deváté začalo lehce poprchávat a déšť postupně zesílil. Nebylo to nijak extrémní, ale bylo to protivné.
Kdo jste někdy prodávali na burze víte, že pokud nemáte stánek se střechou, dostávají věci i krabice v dešti zabrat a je lepší to zabalit. Zpočátku nebalil nikdo, prodávající věci přykryli vším, co bylo právě po ruce, jenže pak nebylo co kupovat, protože nebylo nic vidět. Naštěstí se na kopec nejezdí jen šmelit, ale především se potkávat, což jde i v dešti, když se to dá ještě vydržet.
Tentokrát jsme si řekli, že nic prodávat nebudeme a jen si to užijeme. U vjezdu nás zkasírovali mladí turisté o pade a jako obvykle se zeptali, jestli budeme něco prodávat, protože to by bylo za stovku. Zajímalo by mě, kolik poctivců se přiznalo. Po ránu šly na převaděči stížnosti, že to není na kopci posekané a stojí to za prd. Kolem deváté, když jsme dorazili, byla už tráva solidně ušlapaná, čímž děkujeme všem, kteří přijeli před námi.
S taťkou OK1DHG jsme potkali spoustu známých tváří, některé jsem neviděl i dvacet let. Bylo to fajn, jen voda za krkem nic moc. Taťka si udělal radost cívkou s postříbřeným drátem na keramické kostře za dvacku. To už se dneska nevidí…
Souběžně s námi dorazil v černé Oktávce Martin OK1ZOO, kterého určitě znáte díky jeho kvalitnímu webu kmitocty.cz. Zaparkovali jsme vedle sebe a dali se do řeči. Pochválil jsem mu recenzi na leteckou ručku Yaesu FT-850L, kterou si oblíbil a říkal, že už ji nedá z ruky. Vyprávěl o služební cestě malým aerotaxi do Litvy. Měl možnost si na letadlo umístit vlastní antény, takže samozřejmě celou dobu monitoroval radiový provoz a myslím, že říkal, že na toto téma připravuje článek. Zajímavé bylo, jak jim poblíž Kaliningradu náhle vypadla GPS, mapa zmizela a zmatený autopilot začal letadlo stáčet někam k Africe. Martin říkal, že Rusové ruší vše od 430 MHz výše, a to rušení vypadá na SDR jako hrábě.
Setkání se zúčastnil i Martin z vysilacky.com , který tam měl kromě novinek několik beden radiostanic za výprodejové ceny. Většina byla v originálním balení. Když mě uviděl, hned spustil:
“Ty sis vážně koupil to síbo, tu Chierdu?!”
Nejdřív jsem na něj koukal, a teprve po chvíli mi došlo, že myslí rádio, o kterém jsem nedávno psal.
“To je vidět, jak bedlivě čteš Amarádio,” odpovídám, “byla to jen zmínka, že něco takového existuje.”
“Tak to jo,” říká Martin, “já jen, že AnyTone AT-6666 je daleko lepší. Ta Chierda je spíš šrot SDR, vážně nic moc. Před pár lety jsme to testovali a rozhodli, že to prodávat vůbec nebudeme. ”
Dalším prodejcem, který se v nejistém počasí vydal na kopec, byl Roman OK1NPF, kluk, se kterým jsme vyrůstali v jednom paneláku. Určitě ho znáte z radioamatérských závodů, kde je velmi aktivní a úspěšný.
Nemohl chybět ani stánek s výprodejními radiosoučástkami hezkyden.cz s usměvavým majitelem, přestože hezký den tedy opravdu nebyl.
Milé bylo také setkání s Petrem OK1PM, kterého mnozí znáte díky jeho webu Zelená vlna. Tentokrát nechal paní doma a vyrazil z Prahy na kopec sám. Otevřel kufr své stříbrné Oktávky a ukazoval mi, s jakými poklady se na kopec přijel pochlubit tentokrát.
Nevím, jak to dělá, ale pokaždé odněkud vyčaruje hodně zajímavá rádia. Jeho manželka mi tuhle říkala, že mají takových krásných sběratelských kousků plný dům, snad jen kromě ložnice (a možná kuchyně.)
“Znal jsem jednoho pána,” říkal Petr, ” který v roce 1957 pracoval na 6. správě ve výzkumném ústavu Ministerstva vnitra. Byl tenkrát čerstvě po škole a dostal za úkol vyvinout československou radiostanici pro naše agenty, a jako mustr mu přinesli tohle rádio: ”
“Teda tohle je jen přijímač, říkal Petr. “Vysílač mám taky, támhle v bedýnce. A ten pán na základě tohoto vzoru vyrobil ještě menší a výkonnější stanici, která dostala krycí název Pluto. Mám ho taky,” dodal skromně.”
O kousek dál prodával další radioamatér Elix Dragony SY-101. Pamatujete se ještě na tuhle skvělou CB ručku, která se dala snadno rozšířit z tehdy povolených na 240 kanálů?! Ke koupi bylo 10 kousků, polovina funkční za 200,-, polovina s nějakou, možná opravitelnou, vadou. Na cenu jsem se neptal, ale nejspíš byla symbolická. Vše samozřejmě s bateriovými pouzdry na tužkovky. Koupil jsme si tam discmana SONY i s originálů taškou a sluchátky, vše jako nové, za stovku.
Nakonec jsem se ještě potkal s Michalem OK1LPD, se kterým jsme probrali všechno možné a na závěr mi ukazoval v mobilu torzo hotelu s podobou gotického hradu, který se prý nachází přímo pod vrcholem Kozákova a rád by se tam někdy podíval.
Tady máte foto jeho mobilu i s důkazem aktuálního kozákovského počasí:
“Tedy, jezdím sem snad celej život, ale o tomhle nevím,” říkám mu.
Samozřejmě nám to nedalo a cestou z kopce jsme se tam zastavili, ale dostavilo se zklamání, je to skoro neviditelné, rozpadlé a zarostlé tak, že se k tomu ani přijít nedá. Michale, to jen abys věděl, že se tam asi ani nemusíš plahočit.
Letošní podzimní Kozákov byl prostě “podzimní.” Vlastně jsme mohli být rádi, že nesněžilo, což se tam děje docela často, protože už je tam vlastně horské podnebí. Koneckonců ani déšť nebyl v plánu, ale víte, jak to chodí na horách. Z minuty na minutu… Přesto to bylo fajn, všechny vás zase vidět a spokojenost jsem viděl i ve tvářích ostatních. Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Na setkání dobrý, na burzu naprd. Tak snad na jaře bude líp!
