Vysílačky a „vysíračky“

Uspokojení z radioamatérského koníčku, to není jen radost ze spojení na co největší vzdálenost s co největším počtem stanic, ale i z pořizování nových radiostanic i vlastního bastlení. Ačkoli si většinu věcí pro náš koníček můžeme dnes koupit, stále ještě za nás Číňan anténu mezi stromy nenatáhne, a na střechu také nevyleze. Všechny ty naše malé radosti však stojí a padají s nejdůležitějším elementem v domácnosti: s naší ženou.  

Radioamatéřina je obecně spíš mužská záležitost. Slyšíme to nejen na pásmu, ale také vidíme na různých setkáních, kde je žena vzácností. Není to tím, že by snad ženy byly, jak je dnes moderní říkat, diskriminovány muži. Ženy se v naší branži takříkajíc diskriminují samy a dobrovolně, protože je to zkrátka nezajímá.

Žena nechápe, co muž vidí na věčném prolaďování nejrůznějších hvizdů, šumů, zvuků, útržků slov, nebo klábosení o osminkách. Nechápe, jak může někdo po rádiu dvě hodiny rozebírat konstrukci invertovaného „V.“ Daleko větší rozkoš spatřuje v dokončení pergoly, a problém v tvrdohlavé pampelišce uprostřed anglického trávníku.

Ženu většinou technika zajímá jen potud, pokud funguje. Jak by se dala zkonstruovat doma na koleně, případně vylepšit, je pro ně zcela nepodstatatné. Svou technickou invenci vyčerpá zabalením dálkového ovladače do pěti vrstev igelitu, a když se naštve, dokáže vymyslet sto způsobů, jak přerušit anténní svod.

Jakkoli ženu naprosto nezajímá, co celé dny a noci ve svém radiovém koutku kutíte, nebo tím dokonce opovrhuje, nečekaně ožije, jakmile se zmíníte o nákupu nového transceiveru. Často pak dokonce trvá na tom, že se nákupu osobně zúčastní. Jediné co ji v takovém případě zajímá je, kolik to bude stát. Dokáže z hlavy vyjmenovat milion věcí, které by byly užitečnější.

Jakmile je smířena s nějakou cifrou, vydáváte se na cestu. Netuší, že částka, kterou jste se strachem opatrně přiznali, je jen zlomkem skutečné ceny. Zajímavé je, že ženu zpravidla nenapadne si cenu ověřit, možná z přirozeného odporu ke všemu, čemu muž věnuje tolik neužitečného času.

Při samotném setkání s prodávajícím jsme pak často svědky mrkacích a jiných gest, kterým by hluchoněmý nerozuměl ani za mák. Prodávající však chápe. Koneckonců, sám to taky nejspíš zná. Kupující si testuje zařízení, zatímco žena pokradmu přihlíží. Nikoli proto, aby odhalila případné nedostatky transceiveru, ale nejspíš už šestým smyslem zaregistrovala nepravost. V závěru transakce předává kupující ruličku bankovek se slovy: „Tady máš tedy těch pět tisíc,“ zatímco ve skutečnosti drží v dlani patnáct. A přestože žena vypadala smířená, do auta usedá naštvaně, a v hlavě si promítá ten milion užitečných věcí by se za ty peníze daly koupit.

Rádia se také často posílají poštou. V takovém případě si muži často nechávají transceivery zasílat do práce, neboť se tím dá předejít celé řadě naprosto zbytečných otázek.

Žena, jakou jsme tu právě vykreslili, je strašákem každého radioamatéra. Některé se v takovém jednání poznají, jiné se mu zasmějí. Opravdová žena se o svého muže zajímá, protože ví, že jí to muž vrátí, a o tom přece život je.

Tolerance je mnohem víc, než přislib vášnivé noci. Skutečná žena svého muže v jeho koníčku podporuje, i když s nákupy radiostanic ne vždy souhlasí, a na les antén křižující zahradu a hyzdící střechu rodinného domku by nejraději seslala obří bouřku. Skutečná žena neříká: Tak si to teda kup, ale mně koupíš nové auto.

Snem každého radioamatéra je žena , která se o jeho koníček dokonce zajímá, a několikrát do roka od ní uslyšíte, že to rádio co máte v hamshacku už vypadá nějak omšele, a stálo by za úvahu ho nahradit novým. Skutečný muž je připraven vzdát se kvůli takové ženě všech hraček světa. Sice ví, že to nebude třeba, ale vnitřně je jeho rozhodnutí pevné. Protože jinak to žena pozná, a nebude mu věřit ani květinu.

P.S. Název a téma článku vzešlo od ženy, která mi právě kouká přes rameno.

Jakou ženu máte doma vy? Podělte se v diskusi. Můžete také hlasovat v anketě v pravém sloupci pod nejnovějšími komentáři.