O čipech, Yaesu, a novém dualbandu FTM-200

Nových značkových rádií je čím dál méně. Navíc, jak praví Murphy, když je něco dobré, přestanou to dělat.

Příkladem je povedená ručka Kenwood TH-D74, jejíž výroba skončila neobvykle rychle. Důvodem byl údajně nedostatek čipů, jejichž celosvětový výpadek paralyzoval na čas i předraženou německou automobilku Škoda. Asi vás stejně jako nás napadne, co má společného čip na stahování okýnek s čipem radioamatérského transceiveru, ale tak to prostě je.

Přestože se postupně daří tyto výpadky eliminovat, nové čipy jsou často podivným způsobem ošizené, jak můžeme vidět třeba u nepochopitelně skrytého skenování novinky Yaesu FT-5D. I obyčejný Baofeng to umí lépe, byť pomaleji. Yaesu moc dobře ví, že uživatele štve, když namísto běžících frekvencí nebo názvů pamětí vidí na displeji jen “Scanning…,” ale už jsme si zvykli, že marketing vyzdvihne každý nedostatek jako výhodu. Ano, při skenování si nemusíte nasazovat brýle, protože byste stejně nic neviděli.

Jak už bylo řečeno, značkoví výrobci nás poněkud zanedbávají. Inovací je minimum, jak jsme se mohli přesvědčit na příkladu F-818, která měla být po mnoha letech nástupcem velmi oblíbeného QRP kombajnu FT-817.

Čeho jsme se dočkali?

Zvýšení kapacity metal-hydridových(!) akumulátorů ze 1400 na 1900 mAh, nabíjejících se stále šnečím tempem, a zvýšení výkonu z 5 na 6 wattů.

Ačkoli se stále jedná o výborné QRP zařízení, je to výsměch fanouškům značky. V dnes tak žádaném DIGI módu pracuje FT-818 dokonce jen s výkonem 3W, zatímco prakticky použitelný by byl aspoň dvojnásobek.
Yaesu nepřímo slibovalo výkon 10 W, což by byl přece jen zajímavější krok vpřed. Dočkali jsme se přesnějšího TXCO. Ano, je to milé, ale po něm asi nikdo přímo nevolal.

Můžete namítnout, že rozdíl mezi 6 a 10 watty je na síle signálu sotva znát. V praxi je řada případů, kdy rozdíl čtyř wattů udělá ze stanice, kterou jen tušíme, stanici, kterou slyšíme!

Existuje samozřejmě neoficiální modifikace, kterou lze výkon FT-818 zvýšit na 10 wattů. Koncový stupeň dimenzovaný na 20 W to vydrží, ale ruku na srdce, kdo z nás se u transceiveru za bezmála 20 tisíc korun pustí do takové úpravy, když navíc riskuje, že si rozhodí kalibraci?

Tam, kde Yaesu zaspalo, jej předběhl ICOM s pěkným, i když trochu krabicoidním, cestovním transceiverem IC-705, který nabízí výrazně více muziky než F-818, bohužel za dvojnásobek ceny.

Na místo značkových výrobců se tlačí Čína se svými krabičkami na mýdlo, v jejichž útrobách se nacházejí rádia rozličné kvality, založené v naprosté většině na principu SDR, což má jediný důvod, a tím je cena. Na příkladu Xiegu G90 se však můžeme přesvědčit, že to Čína myslí s radioamatéry trochu vážněji. 

11. března se na trhu objeví nový dvoupásmový mobilní transceiver FTM-200, který vzhledově nezapře svůj původ v třístovce, o které jsme psali zde.

Yaesu zatím produkoval převážně superhety (s výjimkou FT-4, FT-65 a FT-DX10.) Ani FTM-200 není výjimkou, jedná se o dvojitý superheterodyn.

Po designové stránce se nám FTM-200 líbí mnohem více. Vzhled je usedlejší, tentokrát se neexperimentovalo se světlými tlačítky, která FTM-300 (ale i FT-5) dodávaji poněkud čínský vzhled. Čelní panel působí hezky kompaktně.

Displej zůstává stejný jako u třístovky a nemáme k němu výhrady. Doufejne, že výrobce něco udělal s třístupňovou regulací podvícení, která ne vždy byla dostatečná – zejména v noci svítil někdy více, než by se hodilo.

Stejně jako FTM-300 umí dvoustovka 50 W a kromě analogu i digitální režim C4FM. Obsahuje GPS modul, o kterém někde Yaesu psalo, že je vhodný nejen pro APRS, ale je skvělý i pro houbaře. FTM-200 má rovněž inovativní tunelové, řečí Yaesu “funnelové” chlazení, kdy vzduch proudí speciálními kanály celou radiostanicí.

V čem je tedy zásadní rozdíl mezi FTM-200 a FTM-300? Přestože se displej tváří stejně, dvoustovka nemá dva přijímače. Neobsahuje ani bluetooth modul (který se však dá za tisícovku dokoupit.) Naopak kvitujeme, že byla zachována možnost příjmu leteckých kmitočtů, a to i mimo standardní rozsah 108 – 137 MHz, kam se nevejdou třeba naše Gripeny či Alky.  

Cenu na českém trhu předpokládáme mezi 8-9 tisíci včetně DPH (osm by bylo fajn.) V každém případě je to oproti FTM-300 zajímavý rozdíl, který by mohl přesvědčit. Přijdete o druhý přijímač, který beztak řada lidí nevyužívá, stejně jako bluetooth. Nás kromě lepší ceny zaujal především výrazně povedenější design.

Yaesu FTM-200 je zajímavým přírůstkem do rodiny analog / digitálních mobilních transceiverů. Kdyby uměl i DMR, jednalo by se o revoluční zařízení, které by okamžitě  převálcovalo čínské AnyTony i poločínská Alinca. Zůstaneme však při zemi, protože je nám jasné, že se Yaesu bude zuby nehty držet svého standardu Fusion (C4FM,) který je sice výborný, ale v našich končinách, na rozdíl od USA, poněkud nerozšířený.