Svět se mění, aneb některá “čína” už se dá…

Svět se mění a s ním i kritéria, která klademe na radiostanice. Jako příklad mě napadá, že se dříve u ručních stanic vůbec nemusela řešit radiová odolnost. Všechny tenhle parametr splňovaly a lišily se v podstatě jen citlivostí. Nikoho by v té době nenapadlo se nad tím pozastavovat, a už vůbec ne, že to v budoucnu bude docela zásadní parametr, kterým se bude lišit kus od kusu.

S příchodem Baofengů se situace radikálně změnila. Najednou jsme začali ručky třídit na odolné a neodolné. Za málo peněz jsme si mohli koupit relativně hodně muziky, maličký dualband s lionkou za tisícovku (no dobře, zpočátku to bylo asi 1.500,-.)

Svět se rázem rozdělil na dva tábory: 

Jedni nemohli Baofengům přijít na jméno, pomlouvali je, kde mohli – a měli vlastně pravdu, protože to bylo levné, ale často nepoužitelné, nedejbože když to někdo připojil na venkovní anténu. Baofeng byl prostě taková krystalka, která přijímá vše, a čip z toho vyřízne to, co chceme poslouchat  – ano, to je princip SDR, které v té době bylo pro většinu z nás španělskou vesnicí.

Druzí Baofeng chválili, protože za ty prachy, že… a jim stačí, když na něm můžou poslouchat místní převaděč, a z kopce na kopec (to ještě nebyly kopce tolik zaneřáděné vysílači) se dovolali třeba i sto kilometrů.   

Já jsem byl samozřejmě nad věcí a oběma táborům se smál… Ne, tak to nebylo. Samozřejmě jsem Baofenga měl a stejně jako mi přinášel radost, tak mě i štval, protože často prostě ohluchl a já si myslel, že se mnou nikdo nechce mluvit. Bylo to divné, protože tenkrát ještě na pásmu nebylo zdaleka takové ticho jako dnes. 

Od dob Baofengů máme zafixováno, že co je levné čínské, nestojí za moc, nebo rovnou za prd. 

Trvalo bezmála dvacet let, než Číňan přišel na to, že neodolných rádií je svět již nasycen… A zase vedle! Čína rozhodně neprodává jen pro radioamatéry. Neprodává takřka vůbec pro radioamatéry. Zákazníky pro jejich radiostanice jsou téměř výhradně civilisté. A když říkám civilisté, myslím tím i ty, kteří v maskáčích pobíhají po vybydlených stavbách a lesích a hrají si na vojáčky. Svého času jsem měl možnost je vidět v zaniklé vesnici Stihňov u Nového Bydžova. Zvláštní tajemné místo. Možná pamatujete Ludvíčka, muže zahaleného do popela, který tam žil, a kolem něj pobíhali uniformovaní „vojáčci” s Baofengy, a nějakým zázrakem nikdo nespadl do ledabyle zakryté veliké studny uprostřed návsi….

V době největší invaze Baofengů jsme si začali znovu považovat značkových ruček, které byly oproti těm čínským najednou strašně drahé – a vlastně pořád jsou. Jediný, kdo nějak zareagoval, bylo Yaesu, které přišlo s FT-65 a o něco později později s FT-4X. Kromě toho má tento výrobce jako jediný značkový i levnou digitální stanici FT-70. Vlastně už ani nevím, kolik stála, když jsem si ji v Holicích kupoval jako horkou novinku. Co si ale pamatuju byl zvláštní dojem z jiného, lacinějšího plastu, než jsem byl dosud u Yaesu zvyklý.

Ostatní značkoví výrobci klídek, pohoda, nás se konkurence levných číňanů netýká…

Docela nedávno se však něco stalo. Poznenáhlu se začaly objevovat levné čínské ručky, které najednou nejsou neodolné – jsou dokonce srovnatelné s těmi drahými značkovými. Nabízí se otázka: Proč to najednou jde?

Ano, když to hodně zjednoduším, je to otázka pár halířů, osadit stanici nějakými filtry, koneckonců je známou věcí, že na tišťáku ve všech těch neodolných levných stanicích je vyhrazené místo na pár kondenzátorů a cívek, které tam ale prostě nejsou. Jenže když to není nezbytně nutné, proč neušetřit pár centů, což vynásobeno miliony a miliony prodaných kusů dává slušnou sumičku. Drtivé většině zákazníků je to úplně fuk, hlavně že se dovolají na pár desítek metrů mezi sebou.

Nyní to vypadá, že pro nás náročnější začíná i s čínskými ručkami svítat na lepší časy. Tedy jen s některými – říkám to rovnou pro případ, že si začínáte myslet, jak začnu chválit třeba Quanshengy. Mimochodem, už máte jednoho doma, protože nebudou?! (pardon, to jsem si nemohl odpustit.) Ne, nemám na mysli tyhle čínské hračky. Ale třeba takový Radtel (potažmo Iradio) z nějakého mně neznámého důvodu začali produkovat ruční stanice, které jsou najednou radiově odolné, a to dokonce do té míry, že se vyrovnají značkovým. Co to bude znamenat pro budoucnost značkových stanic těžko říct, ale jestli s tím Radtel vydrží, trh s drahými až předraženými ručkami (že, Kenwoode) se zakymácí. Zrovna teď mám na stole Radtel RT-860 a vedle něho dva Quanshengy, UV-K5 a TK-11, takže se těšte na porovnání…

Nevím jak vy, ale já s potěšením čtu, jak nesmlouvavý kritik FT-70, Petr OK2HF, začíná opatrně chválit čínskou ručku AnyTone D168. Ano, i tohle je příklad stanice, která se najedou vymyká nevalné radiové pověsti laciných radiostanic. Oproti AnyTone D878, která je, povězme si to na rovinu, v analogu neodolná téměř stejně jako laciný Baofeng, je D168 najednou docela jiná, lepší, a přitom ještě levnější. Zůstávám v klidu, protože lidé budou dál kupovat D878, stejně jako dál nakupují úplně nejobyčejnější Baofengy, protože to prostě viděli u souseda, který jim to naprogramuje, atd. No budiž.

A na závěr, ať už jsou všechny ty čínské ručky jaké jsou, všechny bez výjimky už mají USB-C nabíjení. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že mi tohle může u těch značkových vadit. Ačkoli má každá čínská ručka v krabici nabíjecí stojánek, už ho ani nevybaluju (zatímco u značkových se s ním musím všude vláčet.) 

A co vy, držíte se osvědčeného “Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci,” anebo jste dali “číně” šanci?