Blíží se konec značkových ruček?

Není žádným tajemstvím, že většina dnes prodávaných ručních radiostanic slouží primárně na PMR nebo sdílené frekvence. Máme na mysli zejména ty ryze čínské. U značkových to tak jednoznačné není, ačkoli většina radioamatérů si kromě direktů a převaděčů do nového dualbandu uloží i frekvence určené pro veřejnost. Když se jich ptáme proč, odpovídají: “Abych aspoň něco slyšel/a, když je na pásmu mrtvo.”

V letech nedávno minulých byl na převaděčích problém probojovat se ke slovu, a neustálé slovíčko “BREAK” jsme už ani nevnímali. Na direktních kanálech to ševelilo jako v lese na jaře. Dnes, nebýt několika meteokroužků, zeje radioamatérské pásmo prázdnotou. Není divu, že si někteří radioamatéři čas od času naladí sedmý PMR kanál, kde se to jen hemží expedicemi vysílajícími z všemožných kopců. Málokdo z radioamatérské obce se však k poslechu, či dokonce zapojení do provozu na PMR pásmu, přizná, aby nebyl častován posměšky nebo dokonce pranýřován, protože PMRkáři nebo CBčkáři přece nepatří mezi radioamatéry.

Nemusíte mít obavu, nehodláme se přeorientovat na PMR a CB, ale asi nejen nás zaráží ten stále propastnější rozdíl mezi provozem na pásmech koncesovaných a volně dostupných. Zatímco na našich pásmech chceme radiostanici aspoň trochu vybavenou, mimo jiné proto, abychom si mohli hrát, na občanských bandech si uživatelé vystačí s hračkou z obchoďáku, která má, světe div se, někdy lepší vlastnosti, než značková radioamatérská. Je to samozřejmě dáno její jednoúčelovostí, avšak i my jsme byli svědky situace, kdy kvalitní značková ručka na radiově exponovaném kopci neslyšela téměř nic, zatímco 16 kanálová PMR z obchoďáku, který se otravně chlubí, že je levný, vesele švitořila.

Vraťme se však zpátky k tématu. Žijeme v hlubokém kapitalismu, ve kterém je člověk zajímavý především proto, že má peníze, a je třeba mu vysvětlit, že je chce utratit. Čím masovější výroba, tím levnější. A protože radioamatérů (nejen u nás) spíš ubývá, je nasnadě, že se výrobcům stále méně vyplatí vyvíjet a nabízet poněkud sofistikované radiostanice. Není to samozřejmě jediný důvod, ale trend je nastaven a již běží.

Jestliže se dnes rozhodneme udělat si radost značkovou ručkou, nemáme téměř z čeho vybírat:

Alinco, coby vždy tak trochu levnější značkový výrobce, nabízí na našem trhu aktuálně dvě analogové a jednu DMR ručku, konkrétně DJ-CRX7, DJ-VX50 a DJ-MD5. Ty analogové však náročnějšího zákazníka neuspokojí. O DMR v tomto článku mluvit nechceme, neboť všechna rádia s tímto druhem modulace jsou čistě čínskými rebrandy, byť ne tak docela špatnými (co se týká radiových kvalit, jsou přibližně na úrovni analogů za 2 – 3 tisíce korun.)

Yaesu je, stejně jako Alinco, dlouholetým a zavedeným japonským výrobcem známým také pod značkou VERTEX. Z jeho nabídky tu máme sympatické jednoduché SDR dualbandy, jednořádkovou maličkou FT-4X a trochu lepší FT-65. Zlí jazykové jim sice přezdívají “převlečené Baofengy,” ale my, kdo jsme s nimi už něco zažili, víme, že jsou na tom po radiové stránce výrazně lépe. Dále tu máme FT-70, dualband s dvojitým superhetem, s možností AM příjmu, a také s digitální modulací C4FM, kterou si většina majitelů jednou vyzkouší a víckrát ji nezapne. Jednořádkový displej není žádná výhra, ale pro běžné použití stačí. S mnoha kolegy jsme se shodli, že FT-70 je dnes nejlepší ručkou v poměru cena/výkon. “Ještě by mohla umět DMR,” slyšíme často. Poslední z ruček Yaesu je “vlajková loď” FT-5D. Ano, umí toho nejvíc, ale ve finále kromě GPS, APRS a dvojitého přijímače nenabízí nic navíc oproti FT-70. Maličký dotykový displej FT-5D někomu vyhovuje, někdo ho bere jako nutné zlo. Tak trochu doufáme, že design FT-7D se přiblíží zpátky ke kořenům.

Icom šel vždy tak trochu vlastní cestou. Přirovnali bychom ho k Apple, se kterým má podobnou i cenovou politiku, respektive drahotu. Co se týká kvality, nejen té radiové, nedají na Icom mnozí dopustit. Dle našich poznatků je srovnání Icomu a Yaesu něco jako Husqvarna a Stihl. Obě firmy dělají pily, které fungují mnoho a mnoho let, mají své odlišnosti, a jde spíš o to, na co je kdo zvyklý. Nicméně faktem je, že Icom dnes nabízí jedinou radioamatérskou ručku, a tou je ICOM ID-52, za cenu poněkud nelidovou, a to 16390,-. Ve srovnání s FT-5D, která stojí aktuálně 11790,-, kromě skomírajícího D-Staru nenabízí nic navíc. Pěknou recenzi ID-52 si můžete přečíst zde.

Kenwood už pro jistotu nevyrábí ani jednu ručku. Oblíbené byly obzvlášť TH-F7E a TH-D74E. Obě jako jediné ze všech ruček nabízely možnost poslechu SSB KV provozu. Oficiálním důvodem ukončení výroby je nedostatek čipů, způsobený požárem výrobního závodu.

Je možné, že nás některý z výrobců v blízké budoucnosti ještě překvapí a uvede na trh zcela novou ručku. Zůstáváme optimisty, protože, co si budeme povídat, značkové ručky jsou pořád o vagón jinde než ty ostatní.